Nikdy se toho nevzdám

20. června 2017 v 14:54 |  Téma týdne
Nikdy se toho nevzdám. To je věta, která v mém případě pasuje na celkem hodně věcí. Nikdy se nevzdám jedení čokolády, čtení knih, svého milovaného králíčka, hromadění knížek a medvědů a tak by se dalo pokračovat skoro do nekonečna. No, jsou to opravdu všechno věci a činnosti, které miluji, ale jedno, to asi úplně nejpodstatnější tam chybí. Nikdy se nevzdám (nemůžu vzdát) sama sebe.

I když jsou třeba chvíle, kdy bych se raději poupravila, pořád jsem to já. Mé jedinečné já, které nikde nemá svou kopii. Tvoří mě mé názory, mé sny, mé myšlenky a také mé city a pocity. A to jsou doopravdy podstaty, kterých se nikdy nevzdám, protože bez nich, už to nejsem já. A svého já by se neměl vzdávat nikdo.


 

Je to tam

17. června 2017 v 18:07 |  Já+mé proslovy
Hurá, jupí ju, volejte sláva a třikrát se radujte, muhehe. Tak konečně po tříletém mučení (a to ještě dálkovou formou) jsem doběhla do cílové rovinky a zařadila se mezi ty titulované. Ale to nejlepší je, že teď si můžu konečně užívat léta :) Merci všem, kdo na mě mysleli a drželi mi palečky.



Letí to, letí

1. června 2017 v 18:28 |  Téma týdne
Rychle, rychle běží čas. Ne, to mi opravdu nemusí nikdo říkat. Někdy si přeji, abych si mohla stoupnout doprostřed obřích hodin času a zastavit je. Opravdu, na chvíli je zastavit jen abych si stihla všechno doplnit a dodělat. A potom se můžou rozběhnout. Ale od té chvíle, kdy bych je zastavila a žádné dohánění zastaveného času. Ach jej.

Rychle, až příliš rychle ubíhá čas, když už mám jen 14 dní do dne D nebo spíše P jako popravy? Hmm, asi to druhé. Vlastně mně ty dny ubíhají takovým stylem, že ani nevím, co je dneska za den, kolik je hodin, totální časová disorientace. To by jeden ani nevěřil, jak to utíká, když jediná společnost, co máte jsou učebnice a učení a jediný vzduch co dýcháte, je ten otevřeným oknem. Hrůza a ještě větší bude.

No nic, každopádně užívejte každé minuty, ono to ubíhá rychle i bez čekání na popravu ;)

 


Dinosaurus

28. května 2017 v 14:04 |  moje výtvory
O víkendu jsem si udělala radost a koupila jsem si vykopávku dinosaura. Ze začátku, po cca hodině, jsem i trochu nadávala, protože vykopávat opatrně ty kostičky, aby se nerozbily je opravdu umění trpělivosti, ale po 3,5 hodinové práci se výsledek dostavil:



Kdepak je ta hranice

9. května 2017 v 14:42 |  Téma týdne
Téma tohohle týdne je takové zvláštní, psát něco o normálnosti, něco proti tomu, že všichni musí být normální, jsem já vůbec normální? Hmmm, zajímavá otázka.

Ale když už se zamýšlím nad tím, kde ona hranice leží, mám celkem velkou obavu, že už ji mám na obzoru a za chvíli asi budu tahat pas. Normální je pro každého jinak stanovená laťka. Třeba pro mě je úplně normální, že někdo (včetně mě) chodí komplet v černém. Pro dost lidí je to ale totálně mimo a nenormální, prostě už fakt za hranicí, o extra extravagantních stylech nemluvě. Ale co už.

Normální je pro mě člověk, co jen tak nevykřikuje na veřejnosti, v MHD, nesnaží se Vás přesvědčit, že už nastává den D, a proto byste se každopádně měli přidat na stranu Ježíše, nebo Vás v pekle sežerou čerti. Haha, to je asi má nejmileji slýchaná hláška, hehe. Ale ať tak či onak, doufám, že mě okolnosti nedonutí nikdy oblékat si tu ošklivou bílou blůzu a bydlet v nebesky bílém pokoji. Velmi normální článek že? Muhehe



Čarodějnice

30. dubna 2017 v 6:46 |  různé věci
Tak už jsou tady po roce opět čarodějnice takže hezký svátek všem







Volání netvora

26. dubna 2017 v 14:59 |  filmy
V neděli jsem měla možnost vidět film Volání netvora: příběh života. Ten mou pozornost přitahoval hlavně názvem a zkráceným dějem: co to může bý za "příšeru", která vypráví příběhy? No ale není to tak prosté.

Příběh začíná celkem obyčejně, Conor není už maličký chlapec, ale zároveň musel rychleji dospět, jeho máma těžce onemocněla - rakovina. A nejen, že jeho táta je za velkou louží a s babičkou si k sobě nenašli cestu, ve škole je šikanován. A aby toho nebylo opravdu málo, jedné noci ve 12:07 ho přijde navštívit netvor. Co může chtít? A proč je tady? Kdo ho volal? Odpovědi na tyto otázky musí najít sám v sobě.

Tento příběh je velmi silný a podpovrchový. Jste-li citlivější povahy, počítejte i s nějakou slzou. Na film jsem šla ze zvědavosti, ale dal mi toho hodně, možná až místy moc. Každopádně takto kvalitní film se jen tak neobjeví a doporučuji ho všem...


P. S. má i knižní filmovou podobu doplněnou kresbami

Bini the Bunny

11. dubna 2017 v 17:04 |  různé věci
Každý kdo má králíka Vám potvrdí, že je s nimi legrace a rádi dělají všelijaké kousky. Ale tenhle králík to dotáhnul do dokonalosti, no posuďte sami :)




Králík

29. března 2017 v 16:08 |  moje výtvory
Protože se blíží Velikonoce a je ještě ke všemu tak hezky, sluníčko svítí, dostala jsem náladu vytvořit si už nějakou dekoraci na velikonoční svátky.



Prague Teddy 2017

26. března 2017 v 15:12 |  z cest
Tento víkend se konal v Praze-Dubči ve Špejcharu první medvědí festival pro všechny milovníky medvídků. Výstava měla dvě části, ve spodním patře/přízemí šlo hlavně o prodejní část, kde byla možnost zakoupit si medvídky, medvědí občerstvení, ručně dělané originály, poznat nové umělecké ateliéry a zkusit si něco vytvořit. A jakožto správný medvědí sběratel, jsem měla možnost obohatit svou sbírku hned o tři nové kousky (a své peněžence dosti ulevit). V prvním patře poté probíhala výstava sbírky pana Bastla, jehož medvědí sbírká čítá téměř 6 000 kusů (ano ano, závidím, závidím). A byla jsem opravdu v úžasu, tolik chlupáčů pohromadě jsem ještě neviděla, zajímavější byl zážitek o to, že se nejednalo pouze o plyšové medvídky, ale k vidění bylo vše, co na sobě neslo medvědí stopy: hrky, sošky, trička, obaly, svíčky a mnoho a mnoho dalšího. Neuvěřitelné, kolik se toho dá sehnat, navíc pán byl velmi milý, exponáty osobně ukazoval a vypravoval o nich zajímavé příběhy. Na své si přišli i milovníci historie. Hned vedle budovy Špejcharu se nachází pozůstatky tvrze s nově zřízeným parkem, který nabízí možnost procházky. Takže jestli medvědi otevřou své pacičky i další rok, nesmíte si je nechat ujít :)



P.S. Velké uznání všem, kteří se podíleli a Medvědáriu Praha zvlášť

Kam dál