Březen 2011

Sweet

31. března 2011 v 5:05 colorfull






Přímo k nakousnutí :D

Vtipný text

30. března 2011 v 13:53 wtipy
HOLKA-Ahoj ! .
KLUK-Konečně,už sem se nemohl dočkat.
HOLKA-Já odjíždím !
KLUK-To Ne !
HOLKA-Myslel si na mě ?
KLUK-Na každém kroku.
HOLKA-Byl si mi nevěrný ?
KLUK-Blázníš ?
HOLKA-Tak já tedy zůstanu.

Internet a láska

29. března 2011 v 9:28 Téma týdne
Internetové seznamování. Pošetilá hloupost nebo typická ukázka dnešní doby?
Na téma internetové seznamování už bylo napsáno tolik článků, že by to vyšlo na knihu a ne jen jednu. Což je pro mne dosti smutné, když se lidé už neumějí seznamovat jinak než přes internet. Je přeci skoro až urážlivé, pro nás dámy, že vážení páni nemají tu odvahu nás v reálném světě někam pozvat, oslovit nás, požádat o číslo. Dneska nás tak max. požádají o číslo na icq, skype nebo o facebook. Ale není to škoda? Vždyť takto se připravujeme o komunikaci s opačným pohlavím. Ale ne, internetové seznamování neodsuzuji, mně také pomohlo k lásce. Jen mi přijde jako velká škoda, že kdyby nebylo internetu, nikdy bychom spolu nebyli a mnoho dalších párů.....


Black and white

25. března 2011 v 8:40 azuzephre
Tentokrát černobílé variace :)



2649369.jpg




Gothic story

21. března 2011 v 17:40 různé věci


krásné video.......

Smutné

21. března 2011 v 17:36 obrázky



Nejhorší jsou chvíle, kdy člověk pláče pro druhého, který si ale slz neváží.....

Dinosaurové

17. března 2011 v 13:37 filmy
Seriál, natočený ve letech 1991 - 1994 v Americe, ukazuje život dinosauří rodiny Sinclairů. Děj nám ukazuje každodenní starosti i zábavu dinosaurů žijících v "moderním" pravěku. Narozdíl od lidí žijí v útulných domcích, mají různé technické vymoženosti, jako ledničku i televizi. I přes nemalý počet kritiků, je to můj oblíbený seriál :))


Earl Sinclair se synem Robbie Sinclair

Dítě

Fran Sinclair

Charlene Sinclair

Gothická romance

15. března 2011 v 11:23 z pera...
Už se blíží, už je tak blízko. Už je skoro na dosah. Ta chvíle, pár okamžiků, než zapadne slunce dávající život lidem a na temnou oblohu vystoupá stříbrný měsíc, chránící noc a všechny její tajemství. Ano, už je to tady. Slunce pomalu zapadá a obloha se halí do temného pláště. Už je ten správný čas.
Stejně jako posledních pět měsíců. Stejně jako každou noc, tak se i dnes vydávám tam, kde by každý z nás měl nalézt věčný spánek a odpočinek. Avšak ne každému je to dopřáno. Z dálky již slyším vrzání brány. Vítr si s ní pohrává a jakoby mě sám zval, lákal. Jen pojď blíž, pojď, už jsi očekáván. Opatrně a neslyšně našlapuji, jako bych se bál, že vyruším někoho z věčného spánku. Všude však panuje ticho. Hrobové ticho a tma. Studený vítr mě sevře v objetí. Cítím ji. Je tady. Je tak blízko. Jsi to Ty. Zašeptám a čekám odpověď. Chvíli se nic neděje. Poté ale uslyším tichý hlásek šeptající to krásné a zároveň mučivé ano. Ano, jsem tady. Otočím se. Je nádherná. Smrtelně bledá pokožka, dlouhé havraní vlasy, splývající šaty. To je ona. Ta, pro kterou jsem ochotný vzdát se života. Jsem tady. A dnes Tě už nepustím, už se mi nerozplyneš s mizející nocí. Dnes a už nikdy. Ne, nemohu po Tobě chtít něco takového. Víš co je to věčnost? Věčnost, když nikam nepatříš? Když nemáš ve světě své místo? Když nemáš ani možnost vidět vycházející slunce? Ne, to Ti nedovolím. Nemusím se dovolovat. Mé srdce už dávno rozhodlo za mě. Nepatrný úsměv jí přeběhne přes rty. Když uděláš to, co chceš udělat, budeš na věky odsouzen bloudit po tomto světě. Nikdy se už nedostaneš na druhou stranu. Nedostaneš se na ono věčné a nádherné místo. Žádné místo by bez Tebe nebylo krásné. Teď nebo nikdy. V ruce mě zastudí chladné ostří žiletky. Pomalu se mi dostává pod kůži. Přestávám vnímat okolí. Najednou je všude tma. V dálce je však malé světlo a vystupuje z něj postava. Pošetilý blázne. Neměls to dělat, ale dobrá, když tedy tolik toužíš po věčnosti bez klidu, máš ho mít! A poté zase černočerná tma. Probudím se. Vstanu a rozhlédnu se kolem. Pořád jsem na hřbitově, ale něco je jinak. Připadám si najednou tak lehký. Už vím proč. Pode mnou leží bezvládné tělo. Mé tělo. Co jsi to udělal? Pro tebe. Něžně jí stisku v dlaních tvář a políbím.
Konečně. Celá věčnost je naše…………..
niki ;)

Méďa Pů

14. března 2011 v 16:46 postavy z plátna
  • žlutý méďa
  • nosí červenou mikinu
  • nejoblíbenějším jídlem je pro něj med
  • jeho nej, kamarádi jsou Ijáček, Prasátko a tygr







Ztráta iluzí

1. března 2011 v 19:27 Téma týdne
Na toto téma se dá napsat sáhodlouhý článek nebo také velmi krátký, já se pokusím jít střední cestou....

Iluze. Co to vlastně jsou iluze? Naše sny,touhy, pouhé výmysly nebo dokonce jiný svět, který patří jenom nám? osobně bych se přikláněla k poslednímu. Iluze stejně jako sny jsou pro mne úžasný svět, který si můžu sama řídit, kterému vládnu a který se řídí mými pravidla. Pro mě je to svět dokonalý a nesčetněkrát lepší než svět venku. Je to místo, kde se mohu schovat před zbytkem světa a hlavně to mohu udělat kdykoliv. Jenže nic na tomto světě není dokonalé, dokonce ani ten zdánlivě dokonalý svět iluzí. Dříve či později se zhroutí jako domeček z karet. A to člověka velmi zabolí, vždyť jen málo věcí je horších, než přijít o své iluze, o své sny. Jenže vše jednou přebolí a poté si své iluze vysníme znovu a znovu o ně přicházíme, je to bohužel koloběh možná osudu možná samotného světa. Ale bez iluzí bych si svůj život už ani nedovedla představit, ale to asi žádný člověk, který je uvnitř romantik.......


9 crimes

1. března 2011 v 19:10 různé věci
Poslední dobou poslouchám krásné a smutné písničky. Každý z vás má určitě taky to období, kdy poslouchá jen samé smutné věci. Ale když ony se poslouchají tak dobře...... Jedna z mých smutných je 9 crimes od Damiena Rice