Červenec 2011

Nebyl sem zas tak opilej....

26. července 2011 v 20:55 wtipy
Pro lepší náladu :D

"Nebyl jsem zas tak opilej!"
"Vole hodil si mým křečkem a řval u toho: Pikaču, volím si tebe!!!
Pak si byl zalezlej ve skříni a křičel: Néééé, vchod do Narnie nefunguje!!!"
"Zas tak opilej jsem nebyl,"
"Stál jsi v krbu a křičel: Příčná ulice! Potom jsi řval na mý auto: Optimusi já vím, že jsi to ty, Transformuj se! A zbytek noci jsi strávil v bazénu s tím, že hledáš Nema a potom jsi běžel za starcem a řval si na něj: Brumbále, ty žiješ!!!!





Nana - manga

22. července 2011 v 3:22 manga, komiks...








Nadchlo mě nejen anime, ale i manga, která je opravdu vydařená a styl kresby je ohromující :)

Nana

21. července 2011 v 13:09 obrázky
Neodolala jsem a už po několikáté jsem shlédla Nanu. A musím říct, že málokteré anime mě dokáže natolik uchvátit, abych na něj koukala skoro pořád. A chtěla bych se zeptat, jestli byste mi někdo nedoporučil nějaké hezké anime na léto.







Home sweet home...

20. července 2011 v 15:59 Já+mé proslovy
Takže po pěti dlouhých dnech konečně doma. Určitě jste si všimli, že posledních pár dnů nic nepřibylo na blogu. Na začátku minulého týdne jsem měla totiž starosti s balením a potom jsem si odjela užívat festivalu :)) Pokusím se nečinost vynahradit, ale léto je dosti nevyzpytatelné, takže nevím a nejsem si jistá, kolik času budu na blog mít. Proto prosím omluvte velké skoky v nečinosti. Ale to hlavní, co jsem chtěla do tohoto článku napsat bylo, že když někam jedu, netěším se nejvíc na cíl cesty, ale na cestu samotnou. Na cestě totiž můžete zažít spousty krásných zážitků a to hlavní, aspoň tedy pro mě :D, můžete si zastavit na nějakém odpočívadle nebo pumpě a nakoupit pár zbytečností. Mé osůbce jsou věci jako bonbony v různých zvířátcích, malé upomínkové předměty či pohledy a jiné kravinky velmi dotýkají. Takže si z každé cesty nějakou zbytečnost přivezu a tentokrát i přes svůj věk jsem nemohla odolat bonbonkům v pejskovi :))


Kurtizána III

9. července 2011 v 14:44 z pera...
III.

Vzbudí mě až řvaní budíku. Se zavřenýma očima ho nahmatám a mrštím s ním o zeď. Chvíli přemýšlím, jestli mám vůbec cenu vstát. Nakonec ale vstanu. Hodinky na mé ruce ukazují 16:00. Mám ještě pár hodin čas, než budu muset odejít do práce. Nenávidím svůj život, ale přesto nemám odvahu to celé skončit.
Pomalým krokem dojdu do kuchyně. Popadnu láhev vodky ze stolu a rychle do sebe kopnu panáka. "Tak se ze mě ještě stane alkoholička," zasměju se cynicky a hodím do sebe dalšího panáka. Potom flašku uložím do lednice. Vyjdu na balkon a najdu rozbalenou krabiček cigaret. Hned si jednu zapálím. Chyba. Kombinace nikotinu a vodky mi neudělá dobře a vzápětí celý obsah žaludku vyprazdňuju do záchodu. "Do prdele!" zanadávám, ale stejně mi to není nic platné. S vypětím sil se dobelhám k umyvadlu a šplouchnu na sebe studenou vodu. Hned se cítím líp. Cestou na balkon si zapálím další cigaretu. Tentokrát se už nepozvracím. Asi bych se měla najíst, ale žaludek protestuje. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposled jedla. Z balkonu vidím spoustu "šťastných" rodinek spěchajících domů na večeři. Kolik z těch chlapů potkám dneska v noci? Víc než dost. Z ložnice zaslechnu známou melodii. Kdo mi může volat? "Ahoj, tady Mercedes, jen jsem se chtěla zeptat, jestli dneska přijdeš. Včera si nevypadala moc dobře," ozve se sladký hlas v mobilu. "Jo, přijdu," odvětím rázně a zavěsím. Kouknu na hodinky. Pět pryč. Vytáhnu ze skříně černé šaty s hlubokým výstřihem a k nim si obuju černé kozačky. Hodím si na sebe kabát, popadnu kabelku a vyrazím. Teď opravdu vypadám jak šlapka.
"Ahoj, jseš tady dneska brzo. To se už dlouho nestalo," uvítá mě hned ve dveřích Mercedes. Usměju se a objednám si džus. Čistý džus. Bez vodky. Poprvé, co jsem tady, si nedávám alkohol. "Nejsi snad?" zeptá se Mercedes. "Ne nejsem v tom," Ještě to by mi chybělo ke štěstí. "Dneska to bude zajímavý. Víš, kdo přijede na návštěvu? Igor," "Igor? Jaký Igor? Určitě to bude nějaký mafián dle jména," ale pak mi to docvakne. Igor, ano. Ten, co se tady vždycky ukáže dvakrát za měsíc, nevypije ani kapku alkoholu a vždy si vyžádá mě. Ten, který mi vždy slibuje, že si mě odveze a bude si mě vydržovat jako milenku. "Už jsem na něj celá žhavá," zasměju se. V tom se ale otevřou dveře a čerstvý vítr ke mně donese známou vůni. "Dlouho jsme se neviděli," pronese mužský hlas za mými zády. Nemusím se ani otáčet. Poznám ho. Je to on.
Se slovy: Dnes se splní tvé i mé sny, spolu odcházíme do pokoje vzadu. Když je po všem, cítím se zvláštně. Nechce se mi zvracet a nemám žádný pocit hnusu. Igor je už oblečen jako vždy v elegantním obleku. "Obleč se," řekne skoro příkazem. Poslechnu. "Rozhodně, ti musíme koupit nějaké pořádné oblečení," prohlásí. "Dík, ale žádný luxusní hadry nepotřebuju," "Od teď už budeš potřebovat. A pospěš si s tím oblékáním," "Co se děje, proč mám spěchat?" zeptám se s mírnou obavou. "Jak jsem slíbil, dneska je ten den. Dneska si Tě odvezu daleko odsud. A budeš pouze moje," Nevěřícně kroutím hlavou. Sice mi to pokaždé slíbil, ale nikdy jsem nevěřila. "Kam si mě vlastně odvezeš?" Zasměje se. "Kam asi. Do mé rodné vlasti. Do Petrohradu," "Do Petrohradu, jako Petrohradu v Rusku?" vykřiknu a samým zděšením si musím sednout na postel. "Proč se ti to nelíbí. Pokaždé si mi řekla, že můžu," zeptá se nechápavě. Teď mi to došlo, je to celé jenom hloupý vtip. Ale dobrá, budu hrát jeho hru. Rychle se obléknu a odcházíme spolu k Paulovi, majiteli Vašich potěšení. "Koukám, že jste si teda pospíšili. Tak já vás nebudu zdržovat. Stačí mi peníze a jsme vyrovnaní," Igor položí na stůl stříbrný kufřík plný peněz. Paul je letmo zkontroluje a kývne hlavou. "Bylo mi potěšením s vámi obchodovat," jsou poslední slova, která slyším na cestě ven. Nemůžu tomu uvěřit. Najednou sedím ve stříbrném mercedesu a jedu kamsi do neznáma. "Máš něco cenného, co si chceš vzít se sebou?" zeptá se Igor, zatímco vyjíždí autem z parkoviště. Zavrtím hlavou. Nastane ta trapná chvíle ticha. "To jako fakt?" "To jako fakt," odvětí a dál už nemluvíme ani slovo. Mlčky sleduji míhající se krajinu. Uvědomuju si, že jedu někam, kde jsem v životě nebyla, s mužem, kterého jsem suma sumárum viděla asi desetkrát v životě a jsem naprosto klidná. Ikdyž klidná není to správné slovo. Spíše jsem zvědavá, co mě čeká. A tak jedeme v naprostém tichu vstříc zítřkům…….
Petrohrad je zajímavé město. Můj byt se nachází necelých dvacet minut chůze od centra. Je to menší podkrovní byt. Dalo by se říct 2+kk. Ale mně to stačí. Bydlím tady teprve týden. Igor u mě byl zatím jen dvakrát. Po cestě mi řekl na rovinu, že má manželku a dítě a že pro něj budu vždy jen taková bokovka. Souhlasila jsem. Co jiného mi taky zbývalo. Ale má to i své výhody. Když teď nemusím do mé bývalé "práce", můžu si v klidu rozmyslet, co chci vůbec v životě dělat. Možná, že život bohatě vydržované milenky mi bude vyhovovat. Stojím na balkoně a kouřím cigaretu. Se stoupajícím dýmem si říkám jedinou věc: "Je tohle začátek nového konce?"

Malčik

8. července 2011 v 20:37 různé věci
Pro všechny, kteří viděli anglické jahody jsem našla krásné video :))


Boy

7. července 2011 v 11:40 moje výtvory
Má první kresba :))




Druhá tvář

4. července 2011 v 10:19 Téma týdne
Mám dvě tváře, jednu pro boha, druhou tvář pro svět. To je úryvek z písně Dark Passion Play. A je tomu skutečně tak. Každý z nás má svou druhou tvář, své druhé já. Někdo má jinou pro okolí a druhou pro svět. Ale jsou mezi námi tací, kteří dokážou i světu nastavit svou druhou tvář a takové já obdivuju. Sama si svou druhou tvář nechávám pouze pro sebe, schovávám ji před všemi. Ale nebylo by zajímavé, kdyby aspoň na malou chvíli všichni nastavili světu svou druhou tvář?
A zkuste se zamyslet, jaká je Vaše druhá tvář?


Pravda?

3. července 2011 v 23:28 Já+mé proslovy
Milovat znamená dát druhému svobodu. Ale je to skutečně tak? Ano, necháme toho druhého jít svou vlastní cestou, jít za svým štěstím. Ale co potom? Jak snášíme jeho štěstí, když my sami se uvnitř trápíme, ale navenek se usmíváme a štěstí dotyčnému přejeme? Co když ho necháme jít, ale v srdci bude už navždy?

Milujeme ty co nás odmítají a odmítáme ty, co nás milují - krásné a pravdivé. Věnovat své sdrce někomu, kdo o něj vůbec nestojí, ale jen nás využívá. Jak jednoduché a přitom těžce odhalitelné. A tak velmi časté. Něco jsem k tobě cítila, ale tys cítil jen ten chtíč. To je krutá realita.

Rozhlížej se srdcem, protože ten kdo Tě miluje může stát přímo vedle Tebe, ale nebude čekat věčně. Možná nebude, ale pak také nestál za to.

Nejsmutnější v životě jsou ty sny, o kterých víme, že se nikdy nesplní. To bolí a bude vždy bolet. Jsou to sny, kterých se nemůžeme dotknout, které nemůžeme obejmout.....

Noir

3. července 2011 v 12:18 anime
Mireille Bouquet se živí jako nájemný vrah. Zásadně pracuje sama, ale tuto zásadu bude muset porušit, když ji vyhledá Kirika Yumura. Kirika totiž trpí ztrátou paměti a obdivuhodnými vlastnostmi pro zabijáka. Zvláštním způsobem se dohodnou na spolupráci a zakládají dou - Noir. Ani jedna z nich ale netuší, že toto jméno je vtáhne do víru podivuhodných událostí...