Srpen 2011

Můj život II.

31. srpna 2011 v 9:45 Můj život
Tak po tomhle zážitku a neustálých výčitkách svědomí, jsem se rozhodla, že nejlepší bude, když na chvíli změním prostředí a třeba přijdu i na jiný myšlenky. Bylo léto, měla jsem prázdniny a tak jsem si prostě večer sbalila kufr a oznámila, že ráno odjíždím k tetě na Slovensko. Nikdo nebyl proti, asi si všichni mysleli, že mě něco trápí a že potřebuju na chvíli vypadnout. Ale chyba lávky. Změna prostředí byla sice fajn, jenom jsem si neuvědomila, kolik času budu mít na přemýšlení. A taky že jo. Celý tři týdny jsem nedělala nic jinýho, jen jsem brečela a nadávala si, jak jsem strašne pitomá a naivní. Jak se léto blížilo ke konci a školní rok začal zase strašit, pomalu jsem se s tím nešťastným létem smířila. První podzimní větříky odvály i mé vzpomínky. Vlastně jsem se začala zžívat se školním stereotypem, dokud do toho všeho nezasáhl démon jménem internet. Jako každý den jsem si prohlížela stránku s fotkama a najednou bum. Jako blesk z čistého nebe tam vidím fotku, jak se ten idiot M. líbá s nějakou svojí kamarádkou. Najednou bylo všechno pryč i ta poslední naděje, že není takovej, když si mě přidával na fb do přátel a najednou tohle. Ve finále to dopadlo tak, že jsem kvůli tomu pitomci brečela 4 hodiny. Pak jsem si řekla, že mi za to nestojí a že jsou jiní a mnohem lepší.
O týden později jsme byli s partou v jedný menší hospůdce. Vypadalo to na fajn večer. Všichni jsme se bavili, tančili a dělali si menší ostudu. Celý večer jsem se bavila s jedním kamarádem. Vždycky jsme si spolu rozuměli a dobře si popovídali, samozřejmě jako přátelé, ale ten večer, jsem v tom cítila mnohem víc. Už to nebylo pouze přátelské. Když jsme spolu tančili plužák vyplynulo to nějak samo od sebe - první polibek mezi námi. Nejdřív, jsme na sebe navzájem nevěřícně koukali, ale bylo to tak krásné. Zapomněla jsem na toho pitomce, zapomněla jsem na všechno. V tu chvíli existovalo jen teď. Nenapádně jsme se vypařili a šli napřed. Celou cestu jsem se tomu musela smát, je to můj nejlepší kamarád, známe se něco přes rok a teď se políbímě a ještě k tomu úplně střízliví. Nakonec jsme se tomu smáli oba…
Jenže z mé strany se nic nezměnilo. Pořád to pro mě byl nejlepší kamarád, kterému jsem mohla říct cokoliv, kdykoliv se mu vyplakat na rameni, měla jsem ho přád ráda, ale nic víc. Bohužel, z jeho strany se to celé zvrtlo v cit, který jsem nemohla opětovat. Zpátečně mi došlo, že ta jedna krásná noc mi za naše přátelství nestála. Tak jsem přišla o nejlepšího kamaráda a mohla si zase nadávat, že jsem pitomá a neuvěřitelně blbá…

Můj příběh

29. srpna 2011 v 20:22 Téma týdne
Můj příběh. Každý z nás má nějaký svůj příběh, jiný je veselý, jiný smutný. Ale jaký je ten můj? Kdybych vyprávěla svůj příběh, bylo by to jako otevřít knihu mého života a v ní si ten příběh přečíst. Začal by klasicky, jednoho dne, pár hodin před rozedněním. Pak pokračoval možná šťastným dětstvím, možná pochmurným obdobím dospívání a zcela určitě určitě neznámou a zamlženou budoucností. Nevím, jaký bude můj životní příběh, ale doufám, že jednou si ho budou mí potomci vyprávět a obdivně poslouchat stejně tak, jako já poslouchám životní příběhy ostatních.....

Můj život I.

28. srpna 2011 v 3:06 Můj život
Tak a je tu první kapitola, doufám, že se bude líbit :)
Ještě jsem se nezmínila, že mám ráda tvrdší styl hudby, také jinak rock a metal. A právě v létě 2009 se mi splnil jeden takový menší sen. Jet na festival. Jelikož v rodině tuhle muziku miluje i můj strýc, sbalili jsme jednoho červnového saky paky a vyrazili za hudbou do Jižních Čech. A můžu říct, že to byl sice můj první festival, ale hned jsem se zdomácněla. Můj strýc jezdil na podobný akce už dřív, takže tam měl i svou pánskou společnost. Nejdřív jsem se trochu vyděsila, přeci jen 4 neznámí pánové. Hlavně jsem se trochu bála, že mě mezi sebe nevezmou, bylo mi jen 16 a vůči nim jsem byla defacto ještě děcko. Se všema jsem si potřásla rukou a pak jak blesk z čistého nebe tam stál On. O pár let straší než já, krásný úsměv, dlouhé vlasy, štíhlá postava, prostě se mi z něj rozstřásla kolena. Představil se jako Michal. Musím dodat, že na lásku na první pohled nevěřím a úplně jsem odsuzovala to puberťácké zamilování po prvním úsměvu. Ale jak se říká stačil jeden jediný úsměv….. Do večera jsme se kochali živým vystoupením nejrůznějších kapel, ale já jsem spíš než na hudbu myslela na něj. Pak ale začalo hustě pršet a museli jsme vzít útokem pivní stan se střechou. A jediné volné místo u stolu bylo právě u něj. Přisedli jsme si, povídali, upíjeli pivo a pozorovali pár skalních fanoušků u podia. S druhou hodinou ranní jsme se rozhodli, že to pro dnešek zabalíme. Já jsem jako vždy seděla ještě s půlkou piva a společnost mi dělal Míša. Po chvíli mi došlo, že se na mě nějak blbě uculuje. "Co se na mě tak uculuješ?" "Ale nic, jen…." "Jen co?" rýpala jsem dál, ale věděla jsem přesně, kam míří. "No, líbíš se mi," Na to jsem se jen blbě usmála. "Nepudem se projít?" Vlastně mi to ani nepřišlo jako blbej nápad. A potom už to šlo celkem samo. Menší procházka, posezení v trávě a následně přijmutá nabídka přespání u něj ve stanu. Nevím, jestli jsem byla tak strašně opilá, šťastná, že se o mě po dlouhé době zajímá hezkej chlap ( před několika měsíci jsem pohřbila přítele….) nebo tak naivní, když mi tvrdil, že jemu nejde jen o sex, ale řekla jsem ano. Jedno slůvko a ani mi nedošlo, jak dlouho se kvůli němu budu trápit. Na sex jako takový nedošlo, ale i to něco pro mě dost znamenalo. Následující den jsme spolu prohodili pár slov, ale když jsme odjížděli neřekl pomalu ani slovo. Za tři týdny jsem se měli vidět znovu. A můžu říct, že tak strašný tři týdny jsem dlouho potom nezažila. Chvílema jsem brečela, že jsem pitomá, že si ani nevzal moje číslo, ani mail, vůbec nic. Chvílema jsem zářila jako sluníčko a říkala si, že se už nemůžu dočkat, až se uvidíme. Pak ta vytoužená chvíle přišla. A nic, žádná poptávka po čísle ani mailu nebyla. To byl pro mě šok a neuvěřitelná rána. Vždyť se tehdy choval tak něžně, hezky a mile a teď tohle. Zbytek léta jsem probrečela a pořád na něj myslela. Za pár měsíců si hrdě vystavil fotky na fb, jak se líbá se svojí kamarádkou. Musím říct, že to ještě dneska bolí, ale bylo to ponaučení od života. Ano, já jsem sice byla naivní a blbá, že jsem do toho šla, ale on aspoň mohl říct na rovinu, že mu jde jen o jedno……

Můj život - začínám

26. srpna 2011 v 10:12 Můj život
Takže, jak jsem včera večer slíbila, začínám rozepisovat Můj život. Dnes nás mladá studentka Veronika trochu uvede do svého života....

Jmenuju se Veronika a je mi 18 let. Studuju střední hotelovou školu, ale spíš mi to přijde jako být zavřená x hodin ve cvokhausu. Nesnáším tu takzvanou školu. Ale želbohu, díky mým milovaným rodičům nemám na výběr. A nejhůř se cítím právě v těchto dnech, kdy se podívám do kalendáře. 26. Srpna. Ještě pět dní a budu muset jít zase do toho ústavu a nechat se týrat. A k tomu všemu ještě letos maturuju. Poslední prázdninové dny trávím hodně vzpomínáním na jedno léto. Na to léto, od kterého jsem začala dělat hlouposti a na to léto, kam bych vás chtěla vzít ve svém vyprávění nejdřív…..

Můj život....

25. srpna 2011 v 20:39 Já+mé proslovy
Hyvää iltaa,

dneska jsem si uvědomila, že už zbývá jen 6 dní prázdnin a potom zase do školy. A smutnější pocit z toho mám, když si uvědomím, že tohle byly moje možná poslední prázdniny:(. Ale jak se říká všechno krásné jednou končí... Jinak jsem se dnes inspirovala jedním párem, který stál ve frontě přede mnou a slečna se se svým milým hádala a neustále na něj křičela "To mám každej den! Každej tejden seš pořád v ......!" A právě tyto věty mě inspirovaly k tomu, abych se pokusila rozjet takový menší projekt s názvem Můj život. Bude to něco na styl deníčku a vzpomínkového vyprávění jedné mladé studentky. Tak doufám, že se tento nápad uchytí :))


100 dní s panem arogantním

25. srpna 2011 v 10:23 filmy
100 dní s panem arogantním aneb Naesarang ssagaji je romantická komedie pocházející z Koreje. Pro mladou studentku Ha ten den nezačíná vůbec dobře, nejdříve usne ve škole a potom se s ní na 100 denní výročí rozejde její kluk. Naštvaná jde domů a po cestě kopne do plechovky. Ta ale trefí do hlavy muže jedoucího v luxusním autě. Ten s autem najede do zdi a chce po Ha uhradit škodu. Ha ale nemá peníze, tak Hyeong sepíše smlouvu, díky níž se Ha na 100 dnů stává jeho otrokem a tím splatí svůj dluh. Ze začátku to Hyeong bere jako legraci, ale čím víc jsou s Ha spolu, tím víc si uvědomuje, že je do ní zamilovaný.


Dvě sklenice

24. srpna 2011 v 21:11 z pera...
Dvě sklenice od šampaňského budou dnes v noci našimi svědky.
Dvě sklenice budou klíčem od ráje dočasného.
Dvě sklenice z poloviny prázdné, osaměle čekající na naše doteky.
Dvě sklenice na stole stojící se slzami vypité.
Naslouchám jejich šumění, které radost v bolest promění.......

Sekretářka

23. srpna 2011 v 23:35 filmy
Lee se vrací z psychiatrické léčebny kam byla umístěna kvůli sklonům k sebepoškozování. Lee si záhy najde práci jako sekretářka u Edwarda Greye, který je právník. Po jednom špatně napsaném dopise dostane Lee od Edwarda výprask a uvědomí si, že on je ten pravý. Do jejich S/M vztahu se ale začne míchat Peter. Vybete si Lee spořádaného Petera nebo dominantního Edwarda?


básnička-nebásnička

18. srpna 2011 v 11:35 z pera...
Tak po dlouhé době zveřejňuji básničku od čtenářky s přezdívkou sexy.little.devil

Co noha nohu mine,
den kráčí dál a dál.
Tolik lásky je opodál
a ty si nevšímáš.
Tolik krásy je opodál
a ty nevnímáš.

Kráčím temnou ulicí,
na konci je světlo.
Jsem zraněn, copak žádám moc?
Nikdo nepřichází na pomoc.

Sníš, zapomínáš.
Tolik smutku zanecháš.

Popoháněn životem,
ty kráčíš dál a dál.

Duše už tě opouští
a ty teď si vybavíš,
kolik věcí jsi zapomněl.
Kolik zmatku jsi zanechal.
A přesto nás opouštíš...
Protože život plyne dál.

Nemůže ti radit, sic moudrý je.
Nechá tě ve stoletém spánku a putuje dál...
Putuje za další zmatenou duší,
co žádá o pomoc ...

Léto a lásky

15. srpna 2011 v 7:42 Já+mé proslovy
Léto - čas radosti, odpočinku ale také letních lásek. A upřímně, kdo v životě jednu takovou neprožil. Ale určitě bych nechtěla žádnou z těch chvil vrátit. Přiznávám, že letní lásku a to nejednu jsem už zažila, ale žádná nebyla taková, na kterou bych vzpomínala strašně ráda. Žádná nebyla taková ta úplně romantická, taková ta letní láska, ze které se vám podlamují kolena. A musím říct, že je mi to i trošku líto, že si za deset dvacet let nebudu moc říct, tohle bylo To léto. To léto, které jsem zažila tu krásnou romantickou lásku. Ale na druhou stranu se aspoň nemusím trápit, až by taková láska s prvními podzimními mrazíky zamrzla. A pro všechny s tou krásnou letní láskou přináším jednu písničku :))



Země volá....

8. srpna 2011 v 11:04 Téma týdne
"Země Tě volá, haló, ozvi se!!!!" typiská hláška, kterou slýchávám téměř denně. Ano, dost často se mi stává, že se zapomenu ve svém světě. Ve světě, kde nic není nemožné, kde není nic ošklivého a kde je vše přesně tak, jako chci já. Častokrát se v něm ztrácím i během "důležitých" hovorů. A nestydím se za to. Mnozí mě považují za snílka. Ale nikdo se mi nemůžeš divit, že radši utíkám z reality do svého světa. Ale návrat do reality bývá mnohdy ošklivý. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Všude je vidět akorát zlá společnost, násilí a netolerance. Nikdo se nemůže pak divit těm taklzvaným "bláznivým" snílkům, že v ní žít nechtějí a utíkají do sebou stvořeného světa. A právě všem těmhletěm lidem bych chtěla popřát, aby se brána do reality jednou provždy zavřela.....


Earl and fairy

4. srpna 2011 v 15:09 anime
Příběh začíná u Lydie Carlton, která je lékařem skřítků. Lydii vyhledá muž, který o sobě tvrdí, že je Nebeský rytíř Earl. Ten potřebuje Lydiinu pomoc, aby našel ztracený meč Merrow. A tak se za doprovodu Nica (Lydiin kocour) vydávají oba na nebezpečnou cestu. Postupem času ale Lydia zjišťuje, že ne vše je takové, jak se zdá. Toto anime je opravdu kouzelné a protkané kawai skřítky :)