Březen 2012

29. března 2012 v 15:17 Téma týdne
Já? Co je vlastně skryto za slovem Já? Osobnost, tělo, pocity či touhy? Možná od každého něco. Fyzicky jsme stvořeni z kostí, svalů, krve. Psychicky z pocitů, touhy a citů. A potom je někde hluboko skryté naše pravé Já. Já, které sní, touží, doufá a která je často úplně jiné než skutečnost, kterou dáváme na odiv celému světu.
A jaké je tedy mé skutečné, skryté Já? Kdybych měla odpovědět faktem, řeknu, že nevím. Občas vážně nevím kdo nebo co jsem. To, troudfám si říct nejlepší, Já je skryto pod několika vrstvami, které ho zároveň chrání. Někdy bývám zlá, cynická, uštěpačná, urážlivá, snažím se o kamennou tvář, ale pod tím vším, je má má podstata. To Já, které je hravé, citlivé, lehce zranitelné, toužící, snící, romantické, věčně plující na obláčku fantazie a ano, i dětinské. Toto je mé pravé Já. Já, které málokdy spatří světlo skutečnosti, ale které otevírám pouze těm nejbližším lidem. Ale málokdo stojí za to, aby ho poznal...


Můj život XXXVI.

21. března 2012 v 1:09 Můj život
Tak po více jak měsíci tu máme další díl Mého života. Doufám, že ještě zbylo pár čtenářů, kteří si pokračování rádi přečtou...



Kamna se nakonec nechala přemluvit a po více jak hodině začala hřát. Přítel si oddechnul, že nezmrzneme zimou. Já si taky oddechla a svalila se na gauč. Tak jo, sice to zatím vypadá na naprostou katastrofu, ale dám tomu šanci.
"Co bude k večeři?" zeptala jsem se a žaludek mi oznámil, že se už taky nemůže jídla dočkat. "No myslel jsem, že bychom si mohli zavolat pizzu, ale v takových závějích asi nerozvážej. Takže si musíme něco uvařit,"

"Cože?!" vyhrkla jsem nevěřícně. Nerozčiluj se, hlavně žádný rozčilování. "No doufám, že máte aspoň něco ve sklepě nebo na podobným místě, protože zásoby, co jsme přivezli, nebudou stačit,"
Můj protějšek se zamyslel a potom mě vyzval, abych ho následovala do sklepa. Moc se mi nechtělo. A nebylo se čemu divit. Dveře do sklepa byly v kuchyni a příšerně vrzaly. Světlo, které mělo ozařovat kamenné schody, samozřejmě nesvítilo.
"Drž se mě, posvítíme si na cestu baterkou. Světlo dole snad bude svítit," Mlčky jsem přikývla a pevně se chytila jeho ruky. Panebože, tohle je snad fakt za trest.
Opatrně jsme scházeli schody. K mému údivu nevrzaly, ani nevydávaly žádné zvuky naznačující jejich blízký rozpad.
Po několika minutách jsme přeci jen schody zdolali. Do nosu mě praštil silný zápach zatuchliny. Ucítila jsem, jak se můj žaludek pohnul. Néé, zvracet ne. Zhluboka jsem dýchala a snažila se uklidnit vnitřnosti. Podařilo se.
"Tak a teď už by světlo mělo fungovat," řekl přítel a zavřel krabici s pojistkami. Zmáčknul vypínač a bylo světlo. "Šikula," dodala jsem a ani to neznělo ironicky. Rozhlédla jsem se kolem. Všude podél zdí byly postaveny police a sem tam byly k vidění i plechovky. I když o čistotě by se dalo hodně debatovat. Popadla jsem první plechovku, kterou jsem uviděla.
"Bezva, boloňská omáčka a ani není prošlá. Tak k večeři budou špagety a teď můžeme vypadnout tady z toho místa hrůzy," otočila jsem se a běžela po schodech nahoru do kuchyně.
Voda se umoudřila, takže jsme večeři nemuseli ani jíst syrovou. Třeba to nebude zase tak špatný, myslela jsem si, když jsem se ládovala těstovinami a smála se, když příteli každá druhá skončila v klíně.
Dobrá nálada mě ale následujícího rána přešla. V celé chatě byla zima, protože jsme v noci nepřikládali do kamen. Teplota klesla na mínus deset stupňů, čímž zamrzly i trubky s vodou. Marně jsem se pokoušela přemluvit kohoutek, aby vydal aspoň jedinou kapičku. Přítel se mezitím snažil roztáhnout kamna.

"Béééé, já chci domů a hned," fňukala jsem a skákala po místnosti ve snaze zahřát se.

"No asi i za chvíli pojedem. Dochází dřevo a voda už asi nepoteče,"

"Fajn, jdu si balit věci,"

"Tak nemusíš být hnedka tak protivná!"

"A divíš se? Prvně naslibuješ hory doly, romantickej víkend a pak co z toho není!"

"A kvůli komu asi? Tys furt něco chtěla pěknýho, tak tady to máš!"

"Víš co? Kdybys nebyl takovej trouba, tak to mohlo bejt úplně jiný!" začala jsem zvyšovat taky hlas a věděla, že to stejně nikam nepovede.

"Víš co, jdi si zabalit saky paky, ať můžeme jet!"

"Víš co, trhni si nohou a nejlépe oběma!" křikla jsem a třískla dveřma.

Tak tohle nebylo nejlepší, ale co. Já ho nenutila, abychom někam jeli. Nervózně jsem házela věci do tašek. Nešel za mnou. Asi se dole vztekal jako malé děcko. Klasika.

Za chvíli jsem už měla věci sbalené, nacpané do tašek a mohli jsme vyrazit. Popadla jsem všechna zavazadla a scházela po schodech. Ve vzteku jsem ale jeden schod přehlédla, ztratila rovnováhu a upadla. Tašky se skutálely dolů až k nohám mého protějšku. To už bylo na mě moc. Ani jsem se nenamáhala se zvednout, jen jsem seděla na špinavém schodě a brečela. Před očima mi proběhla minulost. Krásná, nablýskaná, noblesní.

"Jsi v pořádku?" ptal se za chůze přítel. Hned si sednul vedle mě a začal mě utěšovat. Nepomáhalo to. Už toho na mě bylo moc a nezvládala jsem to. Něco mi strašně chybělo. Najednou jsem se zvedla a šla ke dveřím.

"Tak můžeme jet?" zeptala jsem se ještě se slzami v očích.
Mlčky zvednul moje tašky a pomalu jsme se vydali k zamrzlému autu. Trochu jsem kulhala, asi jsem si při pádu podvrtla kotník.

"Počkej tady, ještě dojdu zamknout,"

"Rozkaz," ani jsem neodporovala.

Za chvíli byl už zpátky i se zbytkem věcí. Tak vydrželi jsme to tady skoro dva dny. To je docela úspěch. Ale co teď? Nechtěla jsem riskovat zmrznutí v baráku, ale rodinu jsem taky vidět nechtěla. Momentík, naši mi vlastně psali, že jedou pryč ke známým. Rychle jsem nahmatala mobil v kapse a hledala sms. Jo, bezva. Nejen, že jsou pryč, ale přijedou až po Novým roce.

"Fajn, jedem k nám. Naši jsou pryč a nechci riskovat zmrznutí u vás,"

"Dobře, jak chceš,"

Tak jsme se vydali k nám. Kolikátýho vůbec je dneska? Znovu jsem se koukla na mobil. 29. prosince. Bezva. Konec roku je už na spadnutí. Měla jsem radost. Od novýho roku jsem si slibovala mnoho věcí. Ale před tím vším mě čeká ještě dloooouhá cesta. Zavrtěla jsem se na sedadle a pzorovala okolní krajinu. Byl to hnus. Všude tuny bílýho sajrajtu a zima. Radši jsem zavřela oči a nechala se unášet spánkem…

10 způsobů jak použít tužku

14. března 2012 v 6:21 různé věci
Tužka, vcelku obyčejná, fádní věc. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, jak by se dala různě využít? Já jo a napadlo mě následujících deset způsobů a některé mám i vyzkoušené v praxi:D

1) psací potřeba
2) procvičovací náčiní pro prsty
3) míchátko
4) napichovátko
5) bodná zbraň
6) kreslící potřeba
7) ukazovátko
8) součást stavebnice
9) s pomocí gumy si můžete udělat mini houpačku
10) ohryzovátko

A jak používáte tužku Vy?

Olivia Lufkin - A little pain

8. března 2012 v 7:14
No není úžasná? Já jí poslouchám poslední doborou skoro furt x)


Travel to the moon
Kimi wa nemuri, yume wo toku
Dare mo inai, hoshi no hikari
Ayatsury nagara

Tsuyoku naru tame,
Wasureta egao
Kitto futari nara, torimodosu

Kidzuite
Im here waiting for you
Ima to wa chigau mirai ga atte mo
Im here waiting for you
Sakebi tsudzukete
Kitto kokoro wa,
Tsunagu ito wo tagutteru
Ano koro no watashi,
Me wo samasu you ni
No need to cry

Travel in silence,
Te wo nobaseba, fureru no ni
Kimi wa tooi, sore wa,
Omoide no naka no koto

Koe ga kikoeru,
Me wo tojireba
Chiisa na itami sae,
Itoshikute

Mitsumete
I'm here waiting for you
Kaze ni fukare,
Hitori mayotte mo
I'm here waiting for you
Sora wo miagete
Zutto kokoro wa,
Te wo hirogete mamotteru
Ano koro no kimi ga,
Furikaeru made
No need to cry

(Feel something Feel nothing
Listen closely Listen closely)
Wide open ears
Disarm the dream tickler
In the constant moment
(You will find me Where it's quiet
Listen closely Listen closely)
Let the blood flow
Through all the spaces
Of the universe

Kidzuite
I'm here waiting for you
Ima to wa chigau mirai ga atte mo
I'm here waiting for you
Sakebi tsudzukete
Kitto kokoro wa,
Tsunagu ito wo tagutteru
Ano koro no watashi,
Me wo samasu you ni
No need to cry



Paradise kiss - video

5. března 2012 v 14:57 různé věci
Aloha všem,

tak jsem se rozhodla znovu zkouknout anime Nana a Paradise Kiss. A ikdyž je vidím už asi po páté, pořád se mi strašně líbí a nemůžu se nabažit úžasných modelů George a zpěvu Nany. A tak jsem trochu zapátrala na youtube a našla jedno video, které patří mezi mé nejjj, kde jsou zkombinovaná obě anime a ráda bych se o něj podělila. Taky bych se ještě jednou ráda omluvila za zanedbávání blogu, ale škola a především blížící se maturita mi zabírá dost času. Snažím se sice stíhat všechno, ale nejde to :( Ale snad už tenhle týden bych měla dopsat a zveřejnit další kapitolu Mého života. Tak prosím o pochopení...