Duben 2012

Můj život XXXVII.

20. dubna 2012 v 7:46 Můj život
Silvestr jsme nakonec přežili celkem v klidu a bez hádek. A nakonec musím uznat, že jsme se možná i díky tomu i trošku sblížili. Přestala jsem myslet na všechny ostatní a myslela jen na svou drahou polovičku.

Po novém roce se ale opět dostavila povinnost školní docházky. Nejhorší bylo si zase navyknout na brzké vstávání. Ale i to jsem letos zvládla docela dobře. Že bych konečně vyšlápla do nového roku správnou nohou?

Všechno tomu nasvědčovalo. Ve škole jsem si vedla obstojně, dokonce jsem si i zlepšila známky z ekonomie. Začala jsem se poctivě připravovat a někdy mě to i bavilo. Nemohla jsem uvěřit, že bych se najednou změnila v super studentku.

Ovšem vysvědčení mě v mém přesvědčení utvrdilo. Nejlepší za celé čtyři roky studia.

Druhé pololetí mě ale zase rychle vyvedlo z omylu. Najednou se nic nedařilo. Písemky dopadaly špatně i přes to, že jsem se na ně poctivě učila. A čím víc jsem se snažila, tím víc, se všechno kazilo. Tak jsem si řekla, že na to kašlu. Lepší už to nebude, jenom horší, tak co. Sice to nebyl ten nejlepší přístup, ale docela vycházel. Jednou to bylo dobrý, jednou zlý a mně to bylo šumafuk.

Nejhezčí část zimy ale teprve nadešla. 14. Února - což znamenalo Valentýna. Vždycky jsem tento svátek odsuzovala, ale letos se mi nevyhnul. Přítel se vytáhnul a vzal mě na romantickou večeři na oslavu mého svátku a Valentýna. A přesně ten večer mi přišlo, že jsem k němu zase našla cestičku. Od té chvíle bylo zase všechno neuvěřitelně fajn.

Občas jsme se hádali, většinou jsme blbli a bylo nám spolu fajn. Hodně krát jsem o tom přemýšlela. Vždyť ani nepotřebuju nic jinýho. Nikoho jinýho, kdo na mě celou dobu kašle. A tak jsem udělala rozhodnutí, za které na sebe mohu být právem pyšná.

Jedno sobotní ráno jsem vstala, nasnídala se, vzala do ruky mobil, najela na seznam, vyhledala jméno Ondra a zmáčkla odstranit. Vybafla na mě zpráva "Opravdu odstranit?" Chviličku jsem popřemýšlela. Co kdyby jen náhodou někdy. Ne. Zavrtěla jsem hlavou. On je namyšlenej idiot co si o sobě myslí a já ho nepotřebuju. A nekompromisně jsem zmáčkla ok. Ten pocit úlevy se nedal popsat. Ale ještě zbývala jedna věc. Smazat ho z přátel na facebooku.

Se skvělým pocitem jsem si šla udělat kávu. Zatímco se mi vařila voda, tancovala jsem po kuchyni, až se mě máma zeptala, jestli jsem v pohodě. Přiblble jsem se usmála a odvětila, že se mám úžasně. Rychle jsem si zalila kávu a s hrnkem jsem zamířila k počítači. Otevřela jsem si facebook, zkoukla novinky a najela na seznam přátel. Ondra - odebrat z přátel.

"Tak na zdraví a užij si to s tou hnusnou blondýnkou," imaginárně jsem mu přiťukla a klikla na odebrat.

Hotovo. Už je pryč z mého života a troufám si říct, že naposled. Ano, toto ráno jsem si pamatovala hodně dlouho, protože ten pocit štěstí a volnosti se pomalu ani nedal vyjádřit slovy…

Tacho

18. dubna 2012 v 6:06 filmy
Tacho - film, který zaujme především kvůli "hvězdnému" obsazení Daniela Landy a zvláštnímu návzu. Co to Tacho vlastně je? Zkratka tachometru? Možná. Přesně tyto otázky jsem si kladla během rozhodování, jestli se podívat nebo ne. Zvědavost mi nakonec nedala a film jsem i přes dost špatné ohlasy zhédla. A jaké bylo moje překvapení, když odezněly závěrečné titulky. Ten film byl naprostá bomba. Už samotný děj, který je sice trochu jednodušší, zato ale výstižný, pojednávající o závodníkovi, který má zhoubný nádor. Jednou po chemoterapii potkává svou budoucí splujezdkyni a začíná tak spirála plná závodů, citů, snů a zábavy. Asi bych vytkla, že v cizojazyčných dialozích se nevyskytují titulky a že musíte aspoň trochu ovládat němčinu a angličtinu, ale v celkovém pohledu to tolik nevadí. Zkrátka Tacho je film, který by nejen fanoušci Daniela Landy měli vidět.


Za bleskovku

18. dubna 2012 v 1:18 diplom
Juchůůůůůů :D Další diplomek od mého SB


Mé budoucí povolání - top 10

10. dubna 2012 v 18:56 Já+mé proslovy
Rychlým krokem ke mně jde maturita a tak se nejeden den zybývám tím, co chci vlastně v budoucnosti dělat. A nevyhnula jsem se ani sentimentálnímu vzpomínání na to, co jsem chtěla dělat, když jsem byla malá, mladší a... . Z každé strany teď můžu slyšet otázky typu, co po maturitě, co po škole? Co chceš dělat? A tak jsem se nechla inspirovat a sepsala jsem své kdysi vysněné povolání a kdo ví, třeba si i vyberu :D

1) květinářka
2) letuška
3) delegátka
4) umělkyně - v jakémkoliv oboru, což mě dodnes nepustilo
5) milenka bohatého podnikatele
6) podnikatelka
7) návrhářka
8) zvěrolékařka
9) doktorka
10) modelka

A co jsem si teda vybrala? Hmmmmm........Nic :D Ani v této chvíli nemám ani tušení, ale počkám si, co přinese budoucnost


Od Lucika za bleskovku

4. dubna 2012 v 18:56 diplom
Ááááááá konečně jsem vyhrála bleskovku :D a děkuji mému SB za krásný diplomek :))


SB

3. dubna 2012 v 18:36 spřátelené blogy
A další SB - Eni-chan. Doufám, že se diplomek líbí :)



10 důvodů, proč nenávidět školu

2. dubna 2012 v 5:58 různé věci
Vždycky jsem si říkala, že škola není až zas tak úplně špatná, ale po dneším dnu zjišťuji, že není až tak špatná, je to noční můra. A to mě inpisrovallo k sepsání tohoto článku. Nejsou i vám určité důvody povědomé?

1) 95% věcí, co nás nutí se naučit, nikdy nepoužijeme
2) učitelé nejsou normální
3) zbytečně strávený čas ve škole se dá využít mnohem lépe
4) školní strava není poživatelná
5) všichni učitelé a defacto nadřízení na vás můžou řvát a vy se nemůžete nijak bránit
6) spolužáci nejsou tak úplně v pořádku ( tedy aspoň většina)
7) musíte zbytečně utrácet nemalé peníze za učebnice, které stěží otevřete
8) nošením tašky s učebnicemi si ničíte záda
9) nepohodlné stoličky, zatímco učitelé mají křesílka
10 vše, co potřebujete znát, jste se naučili v mateřské školce a na prvním stupni základní školy