Červen 2012

Můj život XL

26. června 2012 v 2:28 Můj život

"Tak už jsem na cestě k tobě, tak dodělej poslední úpravy a vyrážíme!" křičela mi do ucha skrz telefon kamarádka. Chystaly jsme se na náš maturitní večírek. Ale já jsem jako vždy před akcí nestíhala. Akorát jsem si natahovala svetr a dívalas skepticky do zrcadla.

"Nee, tohle nepůjde," zavrtěla jsem hlavou. Chtělo by to něco víc sexy, ale zase ne moc vyzývavé. Hmm. Zrak mi utkvěl na šedém svetru s kapucí a mašlí. Perfektní. Hodila jsem na sebe černé tílko, na to šedý svetřík a černé kalhoty. Krásné, přitažlivé a ne vulgární.

"Muhehe, třeba na to sbalím i našeho učitele," ďábelsky jsem se zasmála. To už ale zvonila kamarádka. Rychle jsem na sebe ještě hodila černé sáčko a vydala se na cestu.

Sotva jsme ale ušly pár metrů, začalo strašně pršet.

"Do háje, moje vlasy!" zakřičely jsme skoro sborem a daly se do běhu. Moc to ale nepomohlo. Do restaurace, kde jsme měli objednaný salonek, jsme přišly zmoklé jako slepice. Naštěstí si ale většina zapomněla deštník včetně učitelů.

Rozhlédla jsem se kolem. Byli tu všichni, kluci na sobě měli košile a my holky jsme na sobě měly to nej z našich šatníků. Paráda. Tenhle večer vypadá hodně zajímavě. V ten moment jsem na sobě ale pocítila něčí pohled. Otočila jsem se a spatřila můj "vytoužený" objekt. Byl to náš učitel. Ano, byl sice o dost starší, ale nějakým způsobem mi učaroval svou osobností již během školního roku. Usmála jsem se na něj a otočila se. Přeci jen se nebudu chovat jako nějaká poblázněná puberťačka. Ovšem mé předsevzetí vzalo již před půlnocí za své.

Na uvítanou a oficiální zahájení večírku se podávala sklenička šampaňského. Poté se pustila hudba, začalo se tančit a na úspěch u maturity jsme začali všichni připíjet. Takže již za hodinku se salonkem nesla uvolněná atmosféra. Ikdyž je můj styl hudby odlišný od toho, který se hrál. Šla jsem s ostatníma tančit. Akorát jsme dotančily, když mě kamarádka odtáhla, ať s ní jdu ven kouřit. Dobrá, sice už nekouřím, ale proč si nedat.

Venku už stála partička, která si šla protáhnout líce před námi. "Tak výměna stráží!" zařvali a odebrali se dovnitř. Na místě akorát zůstal náš učitel. "Hehe, neříkejte, že taky kouříte," hihňali jsme již trochu opilé. Nic neřekl, jen se trochu usmál. Kámošce asi něco secvaklo, protože po mně doslova hodila cigarety i se zapalovačem a odkráčela zpátky s tím, že si musí zavolat. Nervozně jsem si přisedla k učiteli na lavičku a asi na třetí pokus si zapálila.

"Vážně nechcete?" zeptala jsem se, aby řeč nestála, ale okamžitě jsem si chtěla jednu fláknout. Páni, konečně ho mám jen pro sebe a musím říct něco tak trapnýho. Nastalo zase ticho. Pomalu jsem vdechovala kouř, koukala na hvězdy na temném nebi a poočku sledovala jeho.

"Veroniko, není vám zima?" zeptal se zničeho nic. Zaskočilo mě to. Chtěla jsem říct něco normálního, ale nějak to nešlo.

"Mě hřeje asi láska," zasmála jsem se. No teda dneska vážně válím. Já už nepiju. Za chviličku se už ale přířítila kamarádka s tácem a třema vodkama.

"Udělejte mi místo nebo to vyleju!" křičela cestou. Trochu jsem se šoupla blíž. Kamarádka si sedla na uvolněné místo a začala se roztahovat. Neměla jsem jinou možnost, než se na něj nalepit blíž. A o to jí asi šlo. Vrazila nám všem do ruky panáka, vzala si cigaretu, zapálila si, jednou potáhla a zavelala: "Na ex!". Naznačili jsme přípitek a kopli to do sebe. Brr, trochu jsem se oklepala. Po těle se mi rozlilo teplo, ale žaludek malinko zaprotestoval. Tak jsem si zapálila, abych ten pocit zahnala.

"Můžu taky?" zeptal se mě učitel. Přikývla jsem a zapálila mu. Nikdy jsem ho neviděla kouřit, ale vypadalo to, že to už určitě někdy zkoušel. Nevěřícně jsem na něj koukala a slyšela kamarádku, jak rychle tahá. Když dokouřila, posbírala rychle skleničky a vrávoravým krokem šla zpět. My jsme zůstali sedět a smáli se jí. Najednou se na mě náš již ex-učitel otočil a usmál se. Nervózně jsem mu úsměv oplatila. Byl tak neuvěřitelně blízko.

"Jsi nádherná jako ty hvězdy nad náma," řekl a v jeho hlase jsem slyšela menší opojení alkoholem. Přesto jsem zčervenala jako pivoňka. A potom mě rukou pohladil po tváři, přitáhl blíž a políbil mě. Chvíli jsem nic nedělala, jako bych byla zmražená. Pak ale spadly všechny zábrany a polibek jsem mu opětovala. Bála jsem se, aby nás ale nikdo neviděl. Přeci jen by to nebyl nejvhodnější.

"Tohle bychom tady dělat neměli," pronesla jsem laškovně a hodila na něj očko. Přikývnul, ale řekl mi, ať sedím a nikam nechodím. Sám se ale zvednul a odešel dovnitř. Radostně jsem si zapálila další cigaretu a čekala, co bude. Za moment se objevil vedle mě s mojí taškou a sakem.

"Za chvíli stejně zavírají, nepudem se ještě projít?" zeptal se s určitou nadějí v hlase. Vyskočila jsem a nadšeně souhlasila. Pomohl mi s oblékáním, vzal mě za ruku a vedl k nedalekému parku. Opřela jsem se o něj a on mě obejmul. Museli jsme vypadat vážně komicky. Oba trošku přiopilí a potácející se po chodníku. Ale bylo mi to fuk. Kousek od nás jsme uviděli lavičku. Sedli jsme si na ní a přitulili se k sobě. Chvíli jsme si povídali, koukali na hvězdy, kouřili a líbali se. Jo, bylo to sice tak trochu trapné, ale svým způsobem i romantické. Čas ale rychle ubíhal, a když jsem se koukla na hodinky, uviděla jsem půl čtvrtý ráno.

"Už bychom asi měli jít," pronesli jsme oba zároveň. Nechtělo se mi, ale bude to tak nejlepší. Jako správný gentleman mě šel doprovodit domů, kde jsme se naposled políbili. Krásné a srdcervoucí. Takové to bylo. Ale neměnila bych.

Následující ráno jsem strávila objímáním záchodu. Přeci jen množství vypitého alkoholu a vykouřených cigaret nebylo nejmenší a žaludku se nelíbilo. Odpoledne mi volala kamarádka, že jí je taky zle a že chce vědět všechny detaily, až dostaneme vízo. Povzdechla jsem si. Vysvědčení dostaneme za dva dny a pak se budu muset se vším rozloučit…

Můj život XXXIX.

20. června 2012 v 7:20 Můj život

"Výborně slečno, nejlepší písemka z celé třídy," podávala mi ekonomikářka s nuceným úsměvem mojí práci.

Opravdu, po sáhodlouhé době první písemka, ze které jsem měla za jedna. Potěšilo mě to. Třeba u maturity nakonec neproletím.

"Takže, toto byla poslední písemná práce z ekonomie a my se uvidíme až u maturit. Je mi sice líto, že nestihneme probrat více učiva. Takže za dva týdny u maturit, nashledanou," rozloučila se se zazvoněním.

Při poslední větě jsem sebou trhla. "Za DVA týdny?"

"Jo, vždyť už příští středu dostáváme vysvědčení," odpověděla mi spolužačka.

Vůbec mi nedošlo, jak ten čas letí. A musím přiznat, že s učením na to jsem nebyla taky nijak dobře. Ale tak za zhruba týden budeme mít písemné maturity, na ty se učit nemusím a ústním bych se mohla věnovat celý svaťák. Chjo, tohle je vážně zápřah na nervy. Ale aspoň, že když už budu mít vše za sebou, mám několik měsíců volno. S tímto pomyšlením mi přes tvář přeběhnul úsměv. Jojo, takovýho volna snad už nebudu mít nikdy v životě.

Příští středu jsem stála vyšňořená i se zbytkem třídy v multimediální učebně. Sice dodneška nevím, proč multimediální, když tam byl jenom projektor, ale budiž, pořád nejhezčí třída v celé škole. Učitelka pronášela proslov s tím, že nám přeje moc úspěchů u maturity a měla namále. Ne že bych s ní necítila, ale přišlo mi to přehnaný. Stejně povětšinu roku říkala, že se těší, až se s náma rozloučí. Když jsem k ní šla pro své úspěchy za druhé pololetí, stiskla mi ruku tak silně, že jsem musela potlačit výkřik. Křečovitě jsem se usmála a zařadila se zpátky. Nehorázně jsem se těšila, až s tou šaškárnou skončí a já většinu třídy už nikdy neuvidím.

Po hodině jsem konečně stála i se zbytkem před školou a probírala, kdy se s kým uvidíme. Naštěstí se na mý maturitě setkám s těma normálnějšíma lidma. Takže zhruba za týden na písemný, pak svaťák, ústní a adie školo!

Písemný maturity jsem měla rozložený dvou dnů na anglinu a češtinu. Z obou jsem měla docela dobrý pocit, tak snad to dopadne. Svaťák jsem nakonec nestrávila učením několik hodin denně. Učila jsem se průměrně tři hodiny. Říkala jsem si, že stejně to není o mých vědomostech, ale o štěstí na otázky.

Když přišel den D a hodina H, s překvapením jsem zjistila, že ani nejsem moc nervózní. Prostě jsem se smířila s tím, že si na podzim dám opáčko. Osud tomu ale chtěl jinak. Sice jsem si nevytáhla žádnou otázku, kterou jsem doopravdy chtěla, ale vytáhla jsem si ty nejjednodušší, co byly na seznamu. Takže ani nebylo nakonec překvapením, že jsem měla dvě dvojky a dvě jedničky. Byla jsem na sebe neuvěřitelně pyšná. Dokázala jsem to. Zvládla jsem to naprosto perfektně a bez nervů. Když měli ústní za sebou, měla naše třídní další do duše promlouvající proslov. Nikdo jí nevnímal. Všichni ještě byli radostí bez sebe, že maturitu udělali nebo se hroutili proto, že jí neudělali. Druhý případ byl ovšem malý zlomek nás všech. A navíc to byli ti, kterým to i nejednou prorokovali.

"Takže jsem ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo a doufám, že se se všemi uvidím na pomaturitním večírku," zakončila svůj monolog a vysloužila si od nás všech nemalý potlesk. Původně jsem přemýšlela, že bych na ten večírek ani nešla, ale nakonec s tím, jak to všechno dopadlo a jak mě spolužačka přemlouvala, jsem se i trochu těšila. Ale kdybych věděla, jak se všechno vyvrbí, možná bych si to i rozmyslela…

From Beckie Pond

18. června 2012 v 14:44 diplom
Tak tu máme další diplom od Beckie Pond za "přespřátelení" blogů. A vážně se mi moc líbí ;-)


Pompadůrka

7. června 2012 v 14:56 moje výtvory
Tak mě po delší době opět políbila múza a vzala jsem do ruky jehlu a nit. Tentokrát jsem zatoužila po maličké a dosti nepraktické taštičce, které se říká pompadůrka. A jak již napovídá název sám, je spojována především s historickou postavou madame Pompadour, jež bývala milenkou krále Ludvíka. Kabelka je sice malinká a nevejde se do ní téměř nic, ale je krásná a ke krajkovým šatům neznám od nynějška lepší společnici :)