Tak konečně se jeden z mých snů stal skutečností. Přihlásila jsem se do literární/romantické/spisovatelské soutěže na serveru doma.cz a stalo se něco, co jsem si ani nepředstavovala ( dobrá, v hloubi duše představovala), otiskli mou povídku. Poprvé, co můj literární počin otiskli na ofociálních stránkách. Juhůůůůůů. Jsem nehorázně šťastná a byla bych ráda, kdyby jste si povídku taktéž přečetli :)))
Stalo se to onoho léta, když mi bylo šestnáct. V té době jsem moc zkušeností co se týká vztahů neměla, vlastně vůbec žádné. Měla jsem o mužích dost romantické až naivní představy. Můj život se sestával kromě školy hlavně z trávení času s kamarády a poslouchání hudby. A byla to právě hudba, které vděčím za svůj první milostný zážitek.
Dva týdny po skončení školního roku jsme se s přáteli dohodli, že pojedeme na hudební festival do jižních Čech. Kamarádův starší bratr se rozhodl, že nás tam odveze autem a bude nám dělat "výchovný dozor". Tak jsme mohli sbalit spacáky, stany, věci a nacpat vše do auta. Jakmile se nám podařilo zavřít kufr, nasedli jsme do auta a vydali se na dvouhodinovou cestu. Nebylo to nic příjemného. Být zavřená na malém prostoru v příšerném horku a bez klimatizace. Naštěstí dvě hodiny utekly rychle a všichni se mohli nadechnout.
Areál, kde se festival konal, byl velký a součástí byl i kemp. Bohužel jsme přijeli docela pozdě a většina dobrých míst na stanování byla rozebrána. Naštěstí jsme našli jedno volné místo poblíž parkoviště. Začali jsme stavět naše příbytky. To už se k nám připojil i náš dohled v doprovodu nějakého kluka. Byl to jeho známý. Představil se jako Michal. Zalíbil se mi na první pohled. O něco starší než já, přitažlivý a měl krásné hnědé oči.
Nešlo se do něj nezamilovat. Dokonce se nabídl, že mi pomůže se stavbou stanu.
Když jsme konečně postavili stany a natáhli do nich spacáky, vydali jsme se přímo do davu pod pódiem. Po chvíli se mi ale chtělo na záchod. Kamarádka na tom byla stejně. Chytly jsme se za ruce a razily si cestu k záchodům. Před záchody jsem ale do někoho narazila. Do Michala. Začala jsem ze sebe drmolit omluvy, ale on jenom mávnul rukou. Chvíli jsme se bavili a nakonec mě pozval na drink. Váhala jsem, ale souhlasila. V kempu jsme našli jeden volný stůl, kde jsme se mohli v klidu o sobě dozvědět víc. Ze začátku náš rozhovor připomínal spíše trapný výslech typu co děláš, co tě baví atd. Nervozita ze mě spadla až za poměrně dlouho chvíli. Ale nevypadalo, že by mu to vadilo. Během rozhovoru mi zazvonil telefon. Psala mi kamarádka, abych si to užila.
Nechápala jsem, jak to mohla vědět. Jakmile na nebi zazářila první hvězda, chtěla jsem jít. Vzal mě ale za ruku, naklonil se ke mně blíž a políbil mě. Byla jsem z toho dost překvapená. Jak bych se mu zrovna já mohla líbit? Nabídnul mi, abych přespala u něj. Nechtěla jsem, věděla jsem, že je to hloupost. Znala jsem ho jen pár hodin a navíc mu určitě šlo jen o jedno. Když ale řekl, že mu nejde jen o sex, naivně jsem mu věřila.
Samozřejmě, že jsme nezůstali celou noc jen u kamarádského povídání. Jen co jsme zalezli do stanu, začali jsme se líbat. Chtěl víc a já taky, ale svým způsobem jsem měla strach. Přeci jen to bylo úplně poprvé. Konejšil mě milými slovy a nakonec jsem podlehla. Byl něžný a k mému překvapení to ani nebolelo. Cítila jsem se neuvěřitelně šťastná a představovala si naši budoucnost.
Následující den jsme se od sebe skoro nehnuli. Čas ale běžel a večer jsme se museli rozloučit. Trochu mi to rvalo srdce, ale když jsme během zpáteční cesty s kamarádkou nemluvili o ničem jiném, pociťovala jsem opět euforii. Pánská část naší bandy sice protáčela oči v sloup, ale neřekli ani slovo.
Až doma mi došlo, že si ode mě nevzal číslo na mobil ani žádný jiný kontakt. Utěšovala jsem se ale tím, že si třeba o číslo řekne našemu společnému známému. Když se ale neozval ani po třech týdnech, pomalu mi začalo docházet, že jsem mu naletěla. Další týden jsem strávila tím, že jsem brečela a nadávala si, jak jsem byla naivní a uvěřila mu a zároveň nadávala jemu.
Teď už se na to s odstupem času dívám jinak. Sice jsem byla nezkušená a docela dost i naivní, ale on neměl žádné právo si se mnou zahrávat. Ale svým způsobem jsem i ráda. Kromě nemalé rány v srdci mi zůstanou i krásné vzpomínky…