Srpen 2012

Sintel

26. srpna 2012 v 10:44 různé věci
Tak jsem se zase jednou nudila u internetu, hledala grafické zvláštnosti a našla Sintel. Jedná se o krátký film s použitím 3D technologie a výsledek? Naprosto famózní. Dojemný, možná až srdceryvný příběh o jedné dívce a drakovi. Se šťastným koncem? Podívejte se ;-)


Brutal Assault 2012

18. srpna 2012 v 18:44 z cest
Do dnešní rubriky bych ráda přidala již dříve slibovanou reportáž z festivalu. A to nejen pro ty, co mají zálibu v tvrdší muzice, ale i pro ty, kteří jsou zvědaví na mé zážitky :)

Festival Brutal Assault otevřel oficiálně 8. srpna warm-up party brány pro všechny příznivce metalové hudby. Tradičně se koná ve vojenské pevnosti Josefov, která je pro tuto příležitost vhodná především svou velikostí. Ubytovat se můžete v obyč kempu nebo VIP kempu, popřípadě v blízkých penzionech. Což neuznávám, protože festival=stan. Letos jsem zvolila jako výchozí bydliště VIP kemp, který ovšem nezklamal svou dloooohou frontou na odbavení. A o několika hodinové frontě na vstup do areálu ani nemluvě ( loni jsem ji stála tři a půl hodiny).

Festival nenabízí ale pouze poslech hudby, ale také odpočinkovou zónu s horor cinema house, kam jsem se letos opět nedostala, s možností aktivního odpočinku a nemalý počet stánků. Letošní tahákem byla především možnost vyfotit se s vaší polovičkou či sami v rakvi. (Bohužel, nikdo se neodvážil si se mnou do dvourakve lehnout:D )

Velkým plusem této akce jsou dvě pódia, která na sebe navazují s vystoupeními, tudíž si musíte pospíšit s potřebou na toi-toi nebo rychle vystát frontu na pití. Letos se v celém areálu čepoval jenom Budějovický Budvar, což znamenalo omezit konzumaci - Budvar je těžší než klasická piva. A když už jsme u pití, nemohu si dovolit nerýpnout do vratných kelímků. Ano, ekologie je dobrá věc a navíc díky vratným kelímkům se člověk nebrodí po kolena bordelem, ale tento eko "zázrak" se sebou musíte všude vláčet. Na záchod, když si chcete vystát místo někde vepředu a nesmíte ho ztratit ani po cestě do stanu, jinak musíte platit další žeton navíc za pití. Navíc systém není promyšlený, což zjistíte na konci festivalu, když chcete kelímek vrátit do výkupny. Najednou se utvoří ohromná fronta až k východu a želbohu výkupna je pouze jedna jediná. Navíc při vstupu dostáváte s programem 4 žetony do výkupny, takže se může lehce stát, že vám kelímek někdo ukradne, což se stalo známému. Velkým zklamáním se letos také stal "jeskynní bar". Některé klasické festivalové lavice byly nahrazeny stolečky a křesílky pro pouhé čtyři osoby a navíc k nelibosti většiny návštěvníků se pouštělo pouze na omezený počet. Ke všemu se v jeskyni točila pouze "dvanáctka", tudíž jsem se o vstup ani nepokoušela.

Přejdeme-li k hudbě samotné a skupinám, není téměř co vyčítat. Brutal nabízí tři (nepočítám středu) dny nabité těmi nejlepšími ve svém oboru. Letošním tahákem, zvláště v mých očích a uších, byla portugalská formace Moonspell následovaná skupinou Ministry, které mistři ladiči zkazili zvuk a v neposlední řadě Amon Amarth. Nesmím opomenout ani Club Stage, kde jsem shlédla jednu kapelu domácího rázu a to COLP. A přes má očekávání mi vyrazili tito pánové dech, takže vzkazuji - pokračujte nadále tímto směrem a jednou vás uvidíme i na jednom z hlavních pódií.

Budu-li rozebírat jednotlivé dny, začnu čtvrtkem : ( středu jsem musela vypustit, fronta na vstup byla neúsnosná)

  • jako první skupinu jsem zhlédla Noostrak - česká death core/metal, která mě osobně nijak extrémně nenadchla ani nezchladila
  • následoval český black ve stylu Trollech - moc neposlouchám, ale naživo si rozhodně nenechám ujít
  • Brutally Decesed, Totem, Toxic Holocaust - poslech z pivního stanu u pódia
  • následovalo přesídlení pod pódium na Arkonu - ruský pagan metal, který rozhodně nemůže nikoho urazit
  • General Surgery a Crowbar - jejich vystoupení jsem strávila hledáním nezávadné toi-toi a stáním fronty na pivo
  • The Black Dahlia Murder - akorát jsem si stoupla kousek od zvučícího stanu, když začali hrát. Nechci kapelu nijak kritizovat, ale nemohu se zbavit dojmu, že jejich desky jsou výrazně lepší než živá vystoupení
  • následoval oběd mimo areál v doprovodu kelímku a návrat v sedm na Krisiun - brazilský death, v polovině vystoupení ovšem následoval přesun k vedlejší stage na :
  • Ministry - kapela, která vás dostane do varu - jinak snad ani definovat nejde, škoda jen zkaženého zvuku...
  • Dimmu Borgir - jeden z headlinerů, který rozhodně nezklamal a stál za vystání si dobrého místa
  • zbytek kapel - Sick of It All, Samael, Nile a Arcturus jsem neviděla, únava mě donutila jít do stanu
Pátek
  • jako první jsem v pátek viděl až Norther - finský melodic death, jenž mne mírně zklamal, vystoupení se vydařilo, zvuk také, ale čekala jsem od nich maličko víc
  • Incantation - kapela, kterou jsem neznala, ovšem po jejich vystoupení nekompromisně zařadila mezi oblíbené
  • Insomnium - jeden z mých finských favoritů a nejlepší vůbec
  • Kampfar, Darkest Hour, Vallenfyre, Morgoth - poslech opět z pivního stanu a příprava na dlouhé stání ( supr nápad s festivalovou televizí ve stanech)
  • Suicidal Angels - řecký trash, styl, který sice moc neposlouchám, ale rozhodně jím nepohrdnu na živo, zvláště v tomto podání
  • Hatebreed - jedno z překvapení letošní nabídky a to velmi milé
  • Municipal Waste - a naopak, jedno menší zklamání
  • Napalm Death - grindcore? já rozhodně ne, ovšem zde musí i takový odpůrce jako já udělat výjimku a říct hlasité ANO!!!
  • Amon Amarth - švédský v. deathový podzrav, následovaný:
  • Machine Head - klasická metalová skupina nenachající nikoho v klidu
  • Converge - slyšela jsem první song, pak jsem utíkala pro mikinu ( večer už byla hodně zima) a zase rychle zpět na :
  • Paradise Lost - další pro mě neznámá kapela, která zaujala již po prvních minutách, uchvacující texty a neotřelá hudba - důvod, čím si získávají nejen mé sympatie ( dokonce je už poslouchám druhý den téměř v kuse)
  • Gorguts a Pig Destroyer - hudba na cestu ke spánku
Sobota
  • začala jsem reprodukcí deset minut po poledni, kdy hráli Gods Tower - říkala jsem si, pagan metal a vzhledem k předešlým kapelám podobného rázu, musí být dobří. No očekávání se nenaplnilo a chvílemi jsem i zývla, za což možná mohl nedostatek spánku a únava
  • Skarehead, Be'lakor, Aborted a The Safety Fire - jsem opět sledovala pomocí Brutal Assault Channel
  • Textures - tehda ještě neznámá, ale všemi doporučovaná kapelka z Holandska, zvědavost mi nedala a tak jsem se "probila" dopředu a stálo to za to
  • po propařených 40 minutách zmáhá únava a odpolednímu spánku nejde odolat a program, tedy aspoň pro mě, pokračuje až úderem 20:40 kdy nastupuje Six Feet Under - správný americký death
  • Agnostic Front - místo na hledání toi-toi a dočerpání tekutin
  • At The Gates - další úchvatný skandinávský death metal
  • Immortal - norský black, jehož vystoupení se stává osobní tradicí
  • Moonspell - pro mě ta nej skupina a vyvrcholení celého festivalu, metal z Portugalska a srdeční záležitost
  • Goldflesh a Virus - nemusím vidět ani slyšet a tak následuje pokus o zbavení se kelímku ( pouze pokus, jenž nevyšel) a odebrání se do spacáku...
A nyní bych ráda představila žebříček 10 nej z celého festivalu:
  • Ministry
  • Dimmu Borgir
  • Insomnium
  • Napalm Death
  • Paradise Lost
  • Hatebreed
  • Textures
  • Six Feet Under
  • At The Gates
  • Moonspell
A pár foteček :)






A toť závěr mé recenze. Není to úplně klasická, zdlouhavá recenze, spíše jsem se snažila krátkou formou přiblížit život festivalu. Ale ještě bych něco ráda dodala. Brutal Assault není jen místo, kde se setkává extrémní hudba, ale je to také místo, kde především v noci po reprodukci můžete zažít neopakovatelnou romantiku a budete-li mít štěstí, uvidíte třeba i padat hvězdu ;-)

Sekaiichi hatsukoi

8. srpna 2012 v 7:16 anime
Pro milovníky anime Junjou romantiky přináší tvůrci další lahůdku a to v podobě Sekaiichi Hatsukoi. Mladý Onodera Ritsu nastupuje do nového nakladatelství Marukawa. Přes jeho nelibost je ale přidělen do oddělení shoujo mangy. To by ještě jakž takž překousnul, ale k jeho smůle/štěstí zde jako jeho šéf pracuje jeho bývalý ex-přítel ze střední školy. A aby toho nebylo málo, shodou náhod se přestěhuje vedle něj. Má jejich láska ještě šanci se po tolika dlouhých letech vrátit?

Vztah mezi Onoderou a Takanem není jedinou dějovou linkou celého anime. V oddělení shoujo mangy pracuje několik dalších pánů a každý má svůj milostný příběh, kterým se anime zabývá. Proto si rozhodně nesmíte nechat ujít ani jeden jediný díl. Kromě milostných zápletek budete mít tako možnost vidět vtipné scénky a nahlédnou pod pokličku nakladatelství ;-)



P.S. dneska odjíždím na festival, při troše štěstí v pondělí přihodím další článek a možná se už konečně dočkáte tolik slibované recenze z akce :D Zatím aloha...

Balzamovač

1. srpna 2012 v 8:45 manga, komiks...
Jaké to je dělat práci, kterou většina lidí opovrhuje? Jaké to je, přicházet téměř denodenně do kontaktu s mrtvými? A je možné při tom vést normální život? Na tyto otázky nám dá odpověď manga Balzamovač, jejímž autorem je Mihara Mitsukazu. Mamiya Shinjuro pracuje jako balzamovač a v prvním díle mangy nám představí prvních pět příběhů týkajících se jeho práce a života. Manga přitahuje nejen svým nezvyklým tématem, ale také způsobem podání příběhů. A co se týče stylu kresby - přitažlivý jako celý námět. Takže mohu všem doporučit a menší ochutnávku najdete dole ;))