Listopad 2012

Bílý čaj

29. listopadu 2012 v 15:42 recepty
Ráda bych se podělila o přípravu mého nejoblíbenějšího čaje - bílého čaje. Mou nej odnožkou je Shou mei - nebo-li DLouhé obočí.

Do konvičky dáme tři až čytři lžičky čajových lístků, můžeme použít i čajové sítko, které zajileme čtvrt litrem vody o teplotě 60 - 80 stupňů. (Někde se uvádí i 70)

Pro snadnější postup doporučuji nejdříve nalít vroucí vodu do nádoby a nechat ji zchladit a až poté přidat čaj.

A nakonec necháme louhovat cca 3 - 6 minut, dle toho, jak máte rádi silný čaj.


Mé čajové nádobíčko :))


Mám tě rád

26. listopadu 2012 v 11:17 různé věci
Takže můj další oblíbený "zamilovaný" song na který jsem narazila teprve před pár hodinami, ale nejde ho neposlouchat stále dokola :-) A co se mi na této písni vážně líbí, je to, že ji mohu posluchat při tvoření ( takže můžete v blízké době očekávat nějaký vlastnoruční výtvor)

Doufám, že aspoň trochu zpříjemní ráno...


Co skutečně potřebuji?

24. listopadu 2012 v 16:51 Téma týdne
To, co potřebuji je...Nebo to je to, co jenom chci? Občas je mezi těmito slovy velký rozdíl, někdy malý a občas si tato dvě slova mohou podat ruce.

Čím moudřejší je člověk, tím méně má potřeb.
(Diógenés - filosof)

Častokrát sama zaměňuji tyto dva významy. Především, procházím-li se např. v obchodě - staré známé Já ale opravdu nutně potřebuji další pár bot, kabelku, šaty, atd.... Velkým nucením lidí do potřeb jsou také média a především televizní reklamy. Snaží se přesvědčit, že potřebujete ten nejnovější mobil, nejvýhodnější paušál či nejkvalitnější krmivo pro mazlíčky ( obvykle také za nemalé ceny) . Všichni tvůrci těchto "doporučení" nás nutí potřebovat, ale jenom materialisticky, což vede většinu k čistě konzumnímu stylu života a ovlivňujě názor lidí. Zkuste se někdy jen tak zeptat někoho, co doopravdy teď potřebuje. Pravděpodobně uslyšíte peníze, nové boty či oblečení a výčet by pokračoval ještě dál.

I need your love
(z anime Nana - píseň Rose)

Když se ale zamyslím, co ve skutečnosti potřebuji já a pomineme-li ty základní materialistické potřeby, je to vlastně docela jednoduchá věc (dá-li se věcí nazývat) a zároveň složitá k získání. Potřebuji cit, který se nazývá láska. Ano, lásku. Hodně lásky. Možná je to bláhové a naivní, možná jen romantická představa, ale je to tak. Dlouhou dobu jsem přemýšlela, co ve svém životě vážně potřebuji. Mít hromadu materiálních věcí, spoustu přátel či úspěch v profesním životě? Ne. Neříkám, že jsou to zbytečnosti. Nejsou, ale mně osobně stačí pouze milovat a být milována. Protože bez lásky to nejsem já, bez ní jsem jako růže bez vody.

Ale zároveň mě napáda ještě jedno přání, kéž by takových lidí, co potřebují k životu lásku, pravé přátele a být šťastní, jen tak, bez podmínek, bylo více...

All you need is to feel my love
(Nightwish - píseň The poet and the pendulum)





Vampire's lullaby

23. listopadu 2012 v 16:29 různé věci
Na youtube jsem narazila na úžasnou uklidňující píseň. Ikdyž doprovázející obrázek není zrovna ten nejrelaxačnější ( děsné slovo) . Ale nádherné zvuky piána se nemohou popřít...


Nespavost...

21. listopadu 2012 v 4:09 Já+mé proslovy
Krásné ráno :D

Tedy nevím jak vy, ale já poslední dobou trpím tím, čemu se říká nespavost. A už mě i docela štve. Zkoušela jsem všechno, teplé mléko s medem, žádná káva ani nic povzbuzujícího 5 hodin před spánkem, vyvětrat, chodit dřív spát a ve stejnou dobu. Dokonce jsem zkoušela i poslouchat něco jako ukolébavku :D. A výsledek je nulový. Takže kdybyste měl někdo dobrý tip na dobrý spánek, sem s ním. Budu ráda za každou radu.

Všem nespavcům zdar!
Věčně nevyspalá niki-chan



Nic není takové, jak se zdá na první pohled

19. listopadu 2012 v 16:13 Já+mé proslovy
Moji milí :D

dnes mám za sebou první oficální pracovní pohovor. A musím říct, že probíhal vcelku v pohodě. Ráno jsem vstávala poměrně brzy, bych vše stíhala a měla časovou rezervu. Té využilo mnou milované MHD. Samozřejmě, že tramvaj musela přijet pozdě, ale nakonec to nevadilo. Dorazila jsem dokonce s deseti minutovým předstihem. Tréma se navzdory očekávání nedostavila a tak jsem mohla vesele vejít do recepce. Všichni byli velmi milí. Dokonce i personalistka, která pohovory dělala. A málem jsem mohla být již v pracovním procesu. Málem. Na pohovoru jsem zjistila, a zbylé zájemkyně o místo, že nejmenovaná firma trochu opomněla v inzerátu uveřejnit dost podstatné informace a práci a že ve skutečnosti, se jedná o úplně jinou prcovní náplň. ( Naštěstí se nejednalo o prostituci ani nic podobného :D ) Takže jsem s ne tak zcela klidným vědomím a svědomím odřekla možnost nálsedujícího školení a jela trochu rozmrzelá domů. A nakonec jsem ani nebyla sama. Takže budiž tímto ponaučení, že není vše tak, jak se slibuje a že připomínky známých, se mají brát vážně :D

A toť zatím vše s pracovními neúspěchy :D

Vaše niki-chan


Deník nymfomanky

17. listopadu 2012 v 18:29 filmy
Po dlouhé době jsem se konečně rozhoupala a s menším sebezapřením jsem zhlédla tento film. A musím říci, že mé předsudky typu, bude to zase jen sex, násilí a drogy v para-americkém podání, byly rozprášeny během prvních pár minut. Ano, jsou součástí děje, ale perfektně podtrhují svět, ve kterém se Val - hlavní hrdinka - ocitá, díky svému menšímu sexuálnímu problému. Ovšem i ona touží nejen po lásce fyzické, ale po té opravdové. A tak můžeme sledovat její snahu nalézt ji, kterou ji ovšem komplikuje její rozpolcenost. Na jednu strnau chce lásku a typický rodinný život, na té druhé chce sex. Hodně sexu. Na každého ale čeká na jeho cestě za poznáním světlo, jež potká Val v jednom muži. A díky němu si uvědomí, že život se má žít, ne jen přežít...


Že by?

16. listopadu 2012 v 11:40 Já+mé proslovy
Tak a je to tady. Z jedné nejmenované firmy zareagovali na můj krásný životopis a pozvali mě na pracovní pohovor. Jsem na sebe teda zvědavá, zvhledem k tomu, že je to můj druhý pracovní pohovor v životě :D Tak mi držte palečky, ať to moc nezkazím...

Moje osobnost

15. listopadu 2012 v 16:18 Téma týdne
Moje osobnost. Téma, na které by se teoreticky dala napsat nejedna kniha, ale prakticky se o tom píše či povídá mnohem hůře...

Osobnost - slovo, kterým se dá popsat celebrita, blázen i obyčejnější člověk. Nebo se také dá popsat jako živá bytost s pocity, náladami, nápady či to, čemu se někdy říká já, duše.

Mám-li mluvit o své osobnosti, nebude to zrovna nejlehčí. Nejsem celebrita, kterou zná mnoho lidí, jen prostý člověk. A možná ani nejde, aby někdo mluvil o své vlastní osobnosti, o svém vlastní já. Každý v okolí může říct, že je někdo takový a někdo takový. Ale bude okolí vědět, kdo vlastně ten druhý doopravdy je? Možná ani ne, stejně jako v mém případě.

A jaká, že ta má osobnost je? Svým způsobem se dá říci, že i rozpolcená. Na jednu stranu ještě dětská, hravá, naivní, veselá, na tu druhou dospělá, uzavřená, smutná a těžce romantická. Ano, popsat mou osobnost není jednoduché, má osobnost je velmi složitá, ovšem také velmi zajímavá...


Sen mi zachránil život

14. listopadu 2012 v 7:05 z pera...
Na serveru Doma.cz mi zveřejnili povídku a ráda bych se o ní podělila :))

Sen mi zachránil život



Dodnes nevím, jestli to, co jsem zažila, byl pouhý sen a shoda náhod nebo zpráva z onoho světa. Jedno vím ale jistě, nebýt této noční události, možná bych už dneska nebyla mezi živými.

Můj příběh začíná nevesele, na pohřbu mého přítele. Zemřel při dopravní nehodě. Byl má první láska a jeho odchod jsem nesla dost těžce. Následující půlrok byl asi nejtěžší období v životě. Skoro pořád jsem brečela, nic mě nebavilo, ztratila jsem zájem o přátele. Moje nejlepší kamarádka to se mnou ovšem nevzdávala a snažila se, abych přišla na jiné myšlenky. Nakonec se jí to celkem povedlo. Občas jsem s ní vyrazila na nákupy nebo ven. Pomalu ale jistě jsem začala zase žít, ale na něj jsem pořád nemohla zapomenout. Hlavně mě trápilo, že jsem mu ani nemohla říct sbohem.

Čas plynul a najednou se na kalendáři objevily Dušičky. V ten den kamarádku napadlo, že bychom se mohly pokusit vyvolat ducha mého přítele, že bych se s ním mohla rozloučit. Její nápad se mi příliš nezamlouval. Věřila jsem, že člověk by si neměl se záhrobím zahrávat. Po mírném nátlaku jsem ale podlehla. Rozhodly jsme se, že nejlepší místo pro vyvolání bude můj pokoj. Náležitě jsme připravily všechny nezbytnosti, sedly si na podlahu a chytily se za malíčky. Kamarádka začala, ale na "Duchu jestli jsi tu, dej nám znamení" se nic nedělo. Zkoušely jsme to ještě asi deset minut ale nic. "Kéž bych ho mohla vidět, ještě jednou, naposledy," vyslovila jsem přání. Doufala jsem, že se něco stane, ale nic se nedělo. Pro jistotu jsme ale ducha odvolaly.

Tu noc jsem nemohla usnout, a když se mi to konečně podařilo, zdál se mi zvláštní sen. Stála jsem na hřbitově u hrobu přítele. A nebyla jsem sama. Byl tam i můj přítel. Nemohla jsem tomu uvěřit, vždyť je přeci po smrti. Pocítila jsem strach a nemohla se pohnout. On ale přišel ke mně, pohladil mě po vlasech, jak to dělával vždy a zašeptal mi do ucha, abych nikam nejezdila. Potom se otočil a odcházel pryč. Volala jsem, aby nechodil, ale v tom mě vzbudila máma, protože jsem křičela ze spaní.

Týden na to mi volala kamarádka, jestli s ní a dvěma kamarády nechci jet na chatu. Hlavou mi okamžitě proběhnul ten sen. Řekla jsem kamarádce, aby nikam nejezdila. Chvíli říkala, že to byl jenom sen, ale nakonec si dala říct a zůstala doma. Kamarádi ale jeli. Další ráno byla v televizi zpráva o nehodě dvou mladíků a ani jeden nepřežil. Říkala jsem si, že to je jenom shoda náhod, ale ubrečený telefonát kamarádky mi potvrdil zlé tušení.

Ještě dnes mi přeběhne mráz po zádech, když si na to vzpomenu. Ale zároveň si uvědomuji, že své první lásce vděčím za život…

Ohňostroj

11. listopadu 2012 v 20:14 z cest
11. listopadu je svátek Martina. Sice letos nepřijel na bílém koni, naštěstí, ale u nás se uchytila krásná tradice. Každý rok se na Martina pořádá lampionový průvod, který se zakončuje ohňostrojem. A jsem moc ráda, že se mi konečně podařilo dostat se aspoň na světýlka. Do průvodu jsem se nezapojila, nesehnala jsem lampion. Samozřejmě, že k mému štěstí jsem čekala přes hodinu a místy pršelo, ale stálo to za to. Letošné ohňostroj mohu s klidem přiřadit k těm nějhezčím a nejzajímavějším, jaké jsem kdy viděla. A níže máte i Vy pár ukázek kouzelných světýlek :))




Narozeniny

10. listopadu 2012 v 4:45 z pera...
Na dortu přibyla další svíčka
a já zavírám svá víčka.
V duchu mám jedno přání,
nikdo o něm nemá zdání.
Štěstí, lásku, možná vrátit čas,
aby bylo horké léto zas.
Nádech a svíčky sfouknuté ,
srdce v Tobě zamknuté...


Halloween

6. listopadu 2012 v 11:04 moje výtvory
Aloha, tak jak jste si užili strašidelné svátky? U mě docela ušly a dokonce jsem se konečně dostala i dekoracím a ráda bych se o své "umění" podělila :D

Jako první dekorace do květináče alias Mícoušek ( dle mámy psychokočka)



A to nejhlavnější, letos jsem vyřezávala dýni a pojmenovala jsem ji Jack O'lantern



P.S. omluvte kvalitu, nemám k dispozici svůj počítač
P.P.S. tímto se omlouvám SB za neaktivnost