Prosinec 2012

Můj život II - 1

25. prosince 2012 v 18:18 Můj život
"Crr. Crrr. Crrrrrrrrrr!" křičí budík nad mojí hlavou. Nechce se mi vstávat. Je přeci léto. Mám dlouhé prázdniny před sebou a maturitu za sebou. Tak proč se někam honit že?
"Crrrrrrr! Crrrrrrrrrrr!" neustává hlasité buzení. Natruc si hodím polštář přes hlavu a snažím se marně pokračovat dále ve spánku. Ještě chvíli se všemožně převaluji, ale nakonec rukou nahmatám otravný budič a na druhý pokus, se mi ho podaří vypnout. Jak ale sundávám ruku dolů, zavadím o něj a "milovaný" ničitel snů mi přistane na hlavě.
"Aaaaauuu! To tak to bolí! Aaaaa!" zakřičím a vzteky vyskočím z postele.
To snad není možný. Takhle začínat ráno a ještě ke všemu páteční. Rukou si hladím bouli na hlavě a druhou zvedám příčinu vší bolesti. Když ji tak vracím zpět na poličku, zjišťuji, že je deset hodin. Deset hodin. Za necelé tři hodiny tu bude kamarádka a odjíždíme pryč. Pryč na východ naší krásné zemičky. Na první letní festival. Do Červeného Kostelce. Neuvěřitelně moc se těším. Konečně na chvíli vypadnu, budu mít klid a možná…no, kdo ví.
Během přemýšlení, mi ale dojde, že vlastně nemám ještě ani sbaleno. Včera večer se mi už nechtělo a řekla jsem si, že si sbalím dneska ráno, protože vstanu dřív. Chjo. Už bych se mohla poučit, že když si něco podobného slibuji, že to stejně nikdy nedodržím. Už by ale byl nejvyšší čas sbalit si, jinak odjedou beze mě.
Za chvíli už pobíhám po celém bytě, sháním nejdříve kroksnu, potom spacák a s nadávkami volám na oblečení. Ještě, že jsou rodiče v práci. Když už mám tři, výše zmíněné, veledůležité věci, pokračuji v balení nezbytné kosmetiky a základních věcí z lékárničky, jako jsou obinadlo a prášky proti bolesti. Všichni se mi smějou, že se sebou tahám takový zbytečnosti, ale již nejednou se mi vyplatilo, mít je. A když už vše shromáždím na jednu hromadu, začíná fáze číslo dva - nacpat vše do zavazadla. Při této fázi, padne nejedno ulevující slovo, ale po několika minutovém zápase mám vše připraveno na dvoudenní pobyt v přírodě. Ještě musím připravit sebe.
Za rekordních třicet minut jsem oblečená i namalovaná. A akorát mi zvoní mobil, z jehož repráku se ozývá kamarádka s tím, že bychom už konečně mohli jet a ať sebou hodím. Rychle popadnu báglík, zamknu byt a letím ze schodů před panelák. Na parkovišti si nemůžu nevšimnout červené fabie zahalené v cigaretovém kouři. Docela úsměvný obrázek. Nikdo z naší party nekouří, ale jakmile je jakákoliv akce, všichni máme cigaretu v puse. Se všemi se přivítám pusou na tvář a potom se již snažíme v pěti naskládat do auta. Není to nijak pohodlné, ale sranda během cesty stojí za to.
"Tak jsme konečně tady. Snad na nás zbylo nějaké místo poblíž rybníka," zahlásí kamarádka, jakmile zaparkujeme auto v kempu.
Areál je malý, ale neskutečně romantický. Na jedné straně stojí podium, před ním prostor pro fanoušky, kolem stánky a na druhé straně celého prostranství je kemp s místy pro auta. A to vše je odděleno rybníkem. Vážně romantické. Na fantazírování ale nezbývá čas. Musíme si postavit stany, abychom měli aspoň kde spát. Pánská část naší výpravy se ujala tohoto úkolu. Ovšem, nevypadalo to velmi nadějně. Po dlouhé chvíli jsem navrhla, abychom si zatím postavily náš stan samy. Můj návrh se setkal se souhlasem, ale před prací je potřeba se osvěžit.
"Tak zatím dojdi pro pití a já začnu sama a potom mi pomůžeš," navrhla jsem.
Kolegyně byla očividně ráda, že se může jít projít a obhlédnout pánskou účast.
"Nepotřebujete pomoct?" ozvalo se najednou kousek ode mě, zatímco jsem hledala kolíky na připevnění podlahy.
"To by bylo milé," odvětila jsem a ani jsem nepřemýšlela, kdo je mým zachráncem.
A musím říci, že nevypadal úplně nejhůř. Mohlo mu být kolem čtyřiceti let, vlasy měl spletené do dredů a ty nejkrásnější čokoládové oči, jaké jsem kdy viděla. Zavrtěla jsem hlavou. Ne, ještě tu nejsme ani půl hodiny a já už myslím na to, jak asi líbá.
"Hotovo,"
"Děkuji. A smím znát vaše jméno, pane?" optala jsem se žertovným hlasem.
"Martin. A ty jsi?" vrátil mi otázku s úsměvem.
"Veronika, ale pro přátele Veru," natáhla jsem k němu ruku.
Opatrně mi ji stisknul, jakoby se bál, že mi ublíží. Chvíli jsme se oba na sebe koukali, ruce navzájem sevřené a usmívali se.
"Hotovo, už jsme to postavili. Nechcete s tím vaším pomoct?" volali kamarádi a přerušili tu krásnou chvíli.
"Asi tě volá přítel,"
"To není můj přítel, nikoho nemám," odvětila jsem spěšně a zapřela tu nádheru doma,"Teda, to, já chtěla…,"
"Smím tedy pozvat Verunku na něco?" zeptal se s určitou nejistotou v hlase.
"Ráda,"

Šťastné a veselé

24. prosince 2012 v 1:25 Já+mé proslovy
Tak po roce je tu opět období, kdy by lidé měli být veselí, tevírat svá srdce a pobýt se svými nejbližšími a rodinou. Jsou tu Vánoce. Svátky klidu a míru. (Nebo by aspoň měly být).

Má aktivita na blogu bude asi nulová kolem svátků, takže milá SB, berte prosím na vědomí.

Ovšem na zítřejší ráno pro Vás mám malý dáreček - první pokračování projektu Můj život II, tak hezky čtěte a ještě hezčeji komentujte :D


A tak bych taky chtěla popřát všem Šťastné a veselé Vánoce, hodně úspěšný nadcházející rok 2013 a hlavně pohodu :))

Niki-chan

Úžasná že? :D

Konec světa

21. prosince 2012 v 1:32 Já+mé proslovy
Mí drazí,

dneska má nastat tedy konec světa. Možná na nás spadne meteorit, nastanou veškeré přírodní katastrofy nebo nás z ničeho nic pohltí černá díra. A nebo se nestane vůbec nic z výše zmiňovaného - čemuž já pevně věřím.

Kdysi staří Mayové předpověděli, že 21. 12. 2012 nastane konec jednoho lidského cyklu (13.) a celý lidksý cyklus začne znovu od 0tého, jenž byl údajně pro tuto civilizaci posvátný. U tohoto znění často dochází ke špatné interpretaci - konec světa, apokalypsa, totální konec všeho bytí.

Já osobně věřím, že Mayové měli asi v určitých věcech pravdu. Skončí jeden cyklus a začne nový. A já doufám, že lepší. Že si mnozí lidé uvědomí, to špatné, co se děje kolem nás a co sami činí a budou se snažit o nápravu. Věřím, že půjde o přerod do našeho lepšího já - toho duchovního. A zajdu-li ve svých toužebných vizích dále, vidím lidi, jak jsou v mnohem větší harmonii s přírodou a se sebou samými, vidím svět, jako lepší a dobré místo pro život v míru a lásce. Ale to jsou asi pouze jen mé představy.

Každopádně, kdyby náhodou omylem vypukla apokalypsa a nastal konec světa, uznávám svůj omyl a díky, za Vaši (ne)věrnou pozornost :D


Zkrocení...

18. prosince 2012 v 16:41 Já+mé proslovy
Takže dnes se mi podařil docela velký úspěch ( aspoň tedy pro mě velký). A to ten, že jsem konečně zkrotila velice zlý a nebezpečný program Zoner Photo Studio 14 :D .

Po nějakém čase mě opět osvítila zřejmě múza, kvůli fotkám v počítači. Poslední dobou jsem nechápala, proč mám tak málo místa na disku. Přeci všechny filmy, anime atd. jsem hodila na externí disk. Ale ono ejhle. Stačilo rozkliknout složku s fotkami a příčina byla na světě. Skoro 10 GB zabíraly snímky pořízené z různých příležitostí.

A tak mi nezbývalo nic jiného než si fotky dát do PDFkových alb. No jo, to se lehce řeklo, ale hůře dělalo. A teď bych se měla zastydět. Fotím ráda a často, ale žádný program na jejich úpravu, kromě profláklého Photofiltru, jsem neměla. A převádět tisíce ( a to doslova) fotek z wordu do PDF by byla sebevražda. Po delším uvažování, jsem se rozhodla stáhnout Zoner Photo Studio 14 (ZPS14) na zkušební dobu. A opravdu se to vyplatilo. Tento program nabízí nepsočetné množství šablon na alb, úpravy fotografií a je vcelku přehledný.

To jsem si říkala a nyní už také říkám, ale fáze, první pokus říkala, je to na dvě věci. Ve škole jsme se sice učili upravovat snímky ve stejném programu, akorát starší verzi. Jenže, když člověk používá jiný program nebo dlouho si s ničím podobným nehraje, velmi lehce zapomíná. A musím přiznat, že můj případ nebyl výjimka. Než mi secvaklo, že vše, co chci v albu musím mít orientované na výšku nebo šířku, pár minut uběhlo, samozřejmě doprovázených pár nadávkami. Ale nakonec jsem se rozpomněla a ZPS zkrotila, muhehe :D.

Takže teď už mám z krku cca 1,5 GB a zbytek mě čeká v dalších dnech. Ještě, že mě nevidí můj bývalý učitel na informatiku, vždy jsem patřila k těm lepším a co se fotografií a jejich úprav týče, obzvlášť :D ( Takže tímto zdravím:D )
Snad tedy zase přes noc vše nezapomenu.

Niki-chan

Zavři oči a otevři mysl...

17. prosince 2012 v 14:35 Téma týdne
Zavři oči a otevři mysl. Co vidíš?

Co vidím? Vidím cestičku vinoucí se skrz zelené kopce. Pomalým krokem se po ní vydávám. Lehký vánek si pohrává s mými vlasy a lechtá na tváři. Vidím třpytivá křídla motýlků ve slunečních paprscích. Pokračuji dále po cestičce. Míjím krásné a vonící květiny lemující pěšinku.

Jdu ještě dál. Zlaté sluneční paprsky se pomalu mění ve stříbrná vlákna jasně zářící luny. Světlo se mění v noc. Ale ne ve strašidelnou a černou. V sladce vonící a tmavě modrou. Na nebi místo bíle se pohybujících mraků putují hvězdy. Malé, velké i roztodivných tvarů. Mohu být jednou z nich, když se mi zachce.

Cestička mě ale vede ještě trochu dál. Dále mezi stromy na mýtinu, kde se ztrácí. A tam spatřím domek. Ne velký, spíše menší. Nad vstupními dveřmi visí lucerna svítící do noci a dávající jasný signál, kde se nachází domov. Můj domov...



Můj život II - úvod

16. prosince 2012 v 16:41 Můj život
Tak a slíbené pokračování projektu Můj život II. Doufám, že budete číst s chutí :))

Blíží se konec roku a já opět vzpomínám a přemýšlím nad tím, co bylo, je a s největší pravděpodobností teprve bude. Letošní rok byl opravdu nabitý a dal by se přirovnat k horské dráze. Ano, letos to bylo opravdu divoké. Nejdříve maturitní ples, potom pár milostných karambolů, snaha uspořádat si život a dát mu pevný řád, maturita, menší ostuda a potom léto. Krásné, horké, láskyplné léto. Léto, u něhož bych chtěla začít své další povídání…

News

12. prosince 2012 v 16:12 Já+mé proslovy
Muhehe, tak jsem tu zase :D

Takže nedjřív ze všeho jste si asi všimli nového, decentně vánočního designu. Sice není nijak závratně složitý a úžasný, ale mně se líbí. A když už zmínka o Vánocích, musím se pochlubit, že jsem se už konečně dokopala ke sváteční výzdobě v mé kobce ( chápej pokoji).

Další, možná malilinkou, možná větší změnu hodlám provést v rubrikách. Ale to až ale někdy časem, jak moc se budu nudit...

V plánu mám taky trochu více upravit seznam SB - neaktivní či neobíhající smazat, takže jich tu už asi moc nezůstane...

A závěrem chci říct, že budu pokračovat v projektu Můj život II, takže koukejte číst, když jste si o něj v anketě řekli. ( Já ale stejně nepřestanu psát, ikdyž bude bez komentářů, protože mě chytil víc, než bych čekala :D ). Takže bych byla ráda, kdybyste si přečetli i jednu dvě kapitoly z předchozího dění - některé kapitoly po menším zjištění chybí, ale ději to nijak extra neubližuje.

A už konec, díky za pozornost :D


Noční tvorové

11. prosince 2012 v 19:06 Téma týdne
Noční tvorové


Temnou nocí jdou,
zahalení mlhou.
Jsou dobří, zlí i divocí,
prostě jinací.
Ze tmy svtořeni,
lunou živeni.
Po krvi, něze i vzrušení toužící,
oči zářně svítící.
Žádný kout lesa nezůstane jim skryt,
stejně jako bledé luny svit.
Upíry, vlkodlaky či čarodějnicemi jsou nazýváni ,
jitřenky jas je rozhání.
Do svých skrýší a doupat se ukrývají,
kde znovu a znovu na hvězdy čekají...



Zahrada ticha

9. prosince 2012 v 20:03 různé věci
Narazila jsem na další krásnou písničku a vzhledem k faktu, že je neděle večer, povznese i trochu náladu :)


A poslední dotazovaný den, více již nebudu otravovat, chcete Můj život II?


Křídla motýla

5. prosince 2012 v 16:15 z pera...
Chtěla bych mít jednou hebká křídla motýla,
ve kterých se voda zhlédla.
Vznést se díky nim ke hvězdám,
dolétnout až ke vzpomínkám.
A poté letět na pozdrav svítání,
jenž ze snu přináší zklamání...

A dvě krásné písně o motýlech:



A na závěr, chcete Můj život II ?

Fjůůůůů

4. prosince 2012 v 18:04 Já+mé proslovy
Tak mám za sebou první a také poslední den v práci :D A možná bych radši ani nerozepisovala tu kupu nudných důvodů, ale i tak si člověk musí vždy dávat pozor na reference, především na ty negativní od ostatních zaměstnanců, známých a zákazníků. Takže asi tak nu.

Ale koukám na to z lepší stránky, sice jenom jeden den, ale i přesto jsem se toho naučila docela dost. A byla to pro mě rozhodně zajímavá zkušenost.

Jinak budu zase otravovat s anketou, takže ,prosím, hlasujte a pokud možno kladně :D

A na závěr ještě jedn vánoční odrhovačka :))

Ano, v angličtině, abychom ji trochu potrénovali :D

Pokračujeme?

2. prosince 2012 v 19:27 Můj život
Před pár minutami, přesněji před dvěmi, mě osvítil božský nápad. Jak jsem si tak hrála s pilníkem na nehty ( ano, velmi duchaplná činnost), zavzpomínala jsem na to, co jsem dělala loni touhle dobou. A došlo mi, že to jsem zrovna psala další a další kapitoly projektu s názvem Můj život.

A musím říct, že to byla sranda, představovat si, jak hlavní hrdinka zažívá to a to, ale také velká dřina, vymýšlet nové pokračování a také velká radost, když měly historky kladné ohlasy od Vás. Svým způsobem to pro mě byla i možnost, jak se ze všeho vypsat a nepřímou formou zanadávat na učitele ( ááá, doufám, že se teď nepoznala naše milá eko..., no radši mlčím :D ).

A jak jsem nad tím tak přemýšlela, nemálo se mi zastesklo a napadlo mě, kdyyste ovšem měli zájem, že bych pokračovala. A sledovali bychom osud naší hrdinky, možná na vysoké, možná v práci a možná.... to si zatím nechám jako tajemství. Ale jestli projekt znovu odstartuji, záleží pouze na Vás. Tudíž nechám na blogu anketu nějaký čas a uvidíme...

Vaše doufající niki-chan


Už...

1. prosince 2012 v 14:58 Já+mé proslovy
Už brzy se asu zapojím do toho, čemu se říká pracovní proces. V pátek jsem absolvovala pracovní pohovor v jednom ochodě s botičkami a vzali mě. Teda prvních čtrnáct dnů budu pracovat jakoby na zkoušku formou brigády a když to vyjde, potom už to bude nastálo.

Takže v pondělí mě čeká první pracovní den. Tak mi držte palečky, ať dobře dopadne :))




P.S. už otvíráte adventní kalendáře?