Prosinec 2013

Můj život II - 3

26. prosince 2013 v 14:59 Můj život
Ten večer a vlastně celou noc jsem přemýšlela o tom, co se stalo. Přišlo mi to jako před pár minutami, kdy jsem ležela s ním ve studené trávě. Můj "milovaný" přítel se mezitím roztahoval po celé posteli.
"Proč já s tebou vlastně jsem, když stačí, aby mi někdo jen trochu více projevil náklonnost a skončím mu v náručí?" zamumlala jsem si pro sebe.
Jako odpověď se mi dostalo přehození ruky přes můj bok. Zalila mě vlna hnusu a odporu. A nejen k němu samotnému. Potichu jsem vstala, nahmatala ještě ne tak úplně vybalený batoh a zašmátrala rukou. Nejdříve telefon a potom přišlo na řadu i těch pár ubohých zmačkaných cigaret. Pouze v tričku a spodním prádle jsem se plížila na balkon jako zloděj. Brr. Sice bylo léto, ale žádné teplo a na pobyt venku v tomhle outfitu, jak by řekl leckterý módní magazín, to určitě nebylo.
Roztřesenýma rukama jsem si na třetí pokus zapálila cigaretu a nervózně potáhla kouř. Takhle dopadá mé slavné nekouření. Normálně už nekouřím, ale při nějakých akcích a alkoholu nedokážu nikotinové tyčce odolat. Ale před mou drahou polovičkou jsem zarytý nekuřák. Když s oddechnutím típnu zbytek cigarety do popelníku, potěžkám mobil držíc v druhé ruce. Mám nemám? Ach jo. Asi bych měla. Přeci jen, nějak začínám cítit, že pro mě to nebyl jen takový úlet. Po další cigaretě a nerozhodném přešlapování, jsem se rozhodla.
Jsem ráda, že byl hezký, pro mě též. Snad někdy zase…
Jo, to je ono. Nic závazného. Co to vlastně dělám? Určitě to bude zase další blbec. Sice starší, ale blbec, co mě zase jen využije a já si zase ublížím. Se skloněnou hlavou jsem se opřela o studené zábradlí a pohlédla do dálky. V dálce se pomalu daly rozeznat první náznaky svítání. Nesnáším a zároveň miluji tu hodinu před rozedněním. Je v ní tolik smutku, melancholie a svým způsobem i malé zrnko naděje. Což mi připomíná, že nejsem dnes v noci sama. Nejsem sama. Ale proč? Protože je tu někdo, koho chci? Nebo spíš, abych nebyla sama? Odpověď moc dobře znám, ale nemám odvahu si ji přiznat ani říci nahlas. Ještě chvíli jsem zůstala na čerstvém vzduchu, abych vyčichla, ikdyž, přičichla jsem k prstům a zhnuseně jsem se zašklebila. Z prstů se nikotin a spol. jen tak nedostane. Ale co už, třeba i to by mohl být klíč k mé svobodě.
Stejně jako předtím jsem se snažila být co nejtišší a jako myška se vracela do postele.
"Kdes byla?" zamumlal mi známý hlas jakoby na pozdrav.
"Spi!" štěkla jsem na něj.

Co nejvíc jsem se zachumlala do své peřiny a posunula se až na kraj postele, div, že jsem z ní nespadla. Tohle bude možná takové to malé rozptýlení, které mě možná donutí si uvědomit, že teď se mám dobře a měla bych si toho vážit. Párkrát jsem se ještě převalila, než se mi začaly klížit oči. Stihla jsem ale zaregistrovat zvuk mobilu ohlašující příchozí zprávu. Od koho asi?

Merry CHristmas

24. prosince 2013 v 16:59
Aneb šťastné a veselé Vánoce všem, ať se vyplní všechna Vaše přání :))


Krásný pozdrav z mé oblíbené hry - Fantasyrama
(pro zájemce zde odkaz na hru)

Olaa

7. prosince 2013 v 7:11 Já+mé proslovy
Tak se opět po více jak měsíci ozývám a zjišťuju, že nejsem sama, kdo vůbec nestíhá :D
Nejdřív bych ale chtěla popřát klidné užívání adventu a doufám, že narozdíl ode mě a stresového shánění dárků, si jej v klidu užíváte. Kromě stresu z Vánoc mě ještě užírá svědomí kvůli tomu, že jsem už přes tři měsíce nenapsala ani čárku z mojí knihy a vůbec má psaná tvorba dosti zaostává díky škole. A na druhou stranu jsem zavalovaná tunami nových knih. které se kupí v monstr hromadu a okupují již skoro celý můj pokoj :D

Takže tak se má nynější situace a ponasnažím se o nápravu. :)


A jedno hezké přísloví o slibech...