Únor 2014

Hyenismus ve škole

20. února 2014 v 18:01 Já+mé proslovy
Normálně jsem dnes čekala před učebnou než skončí jiná přednáška před tou mou, začali z ní vycházet lidi a mezi nimi jeden kluk, on je skoro slepý, tak se tam chvíli motal s holí a pak se zastavil, tak jsem myslela, že čeká na jednu holku, co ho vodí do učebny, ale potom se tam začal zase motat, strčil do jedný holky holí a ona nic. Kolem stálo spousta lidí a vůbec nic ne. Jen tam tak stáli a čuměli do blba. Tak jsem jako jediná skoro přes celou chodbu šla za ním a pomohla mu dojít ke schodům. Ale prostě nikdo nic neudělal, všem to bylo jedno. Fakt mi je zle z těch oblud, se kterýma chodím do školy. Na zvracení a to ještě s některýma chodím na semináře...

A tak se ptám, co jsme za to lidi, že se takhle chováme a nepomůžeme ani těm, kteří to potřebují a nás to nestojí vůbec nic...

Valentýn ještě jednou...

17. února 2014 v 1:29 Já+mé proslovy
Aloha,

tak co Valentýn, užili jste si ho nebo jste ho ignorovali? Já jsem si ho letos užila :) Ale o čem bych se ráda zmínila, jedna taková maličkost či spíše zvyk - věšení zámků. Když jdete po Praze přes most, můžete si všimnout visicích zámků. Zámek, který si pověsíte spolu se svou polovičkou. Je to hezký zvyk nemyslíte? I když věšení na Karlův most na památky se mi moc nezamlouvá, ale je hezké, když jdete třeba přes železniční most a vidíte tam tolik pověšených zámečků. A abych se taky mohla pochlubit, tady je můj (náš):



foceno mobilem, tak omluvte kvalitu



Valentine Day

14. února 2014 v 9:17 obrázky
Nevím, jestli Valentýna uznáváte nebo ne, jestli ho přímo i se všemi těmi srdíčky nesnášíte, ale je to dobrá příležitost k pár hezkým obrázkům :) HVD












Angry

11. února 2014 v 16:08 Já+mé proslovy
Tak a po necelém půlroce je tu opět to, čeho jsem se fakt děsila. Zápis předmětů na letní semestr. V koutku duše jsem si říkala, jo tentokrát to snad nemůže být tak zlé. A jaký to omyl. Milá škola nám sdělí, že zapisovat si máme od deseti hodin dopoledne. Fajn. Kryjí se mi čtyři předměty. Fajn. Nějak to dáme. Fajn. V půl šesté přijde e-mail, že prváci mají nárok na zápis až další den od půl třetí. Fakt senzační. A copak se nestalo. Už není místo, tak se přidá ještě jeden předmět. Fajn. Takže ve výsledku se mi překrývá šest předmětů. Fajn. Takže milá karlovko, mám pro tebe vzkat: Naser si!!!!!:P

Tak a to je konec výlevu. Jen by mě zajímalo, jestli to máte taky tak nebo podobný bordel funguje jen na mé škole. Ale jak tak zjišťuji od známých, všude to funguje dobře. (ještě, že mám velkou zásobu čokolády na nery)

Ale aspoň něco pozitivního - konečně jsou pryč odporné mrazy a začíná být celkem hezky. A také se blíží Valentýn? Slavíte ho? Nebo ho nemáte rádi?




Můj život II - 4

6. února 2014 v 9:39 Můj život
Ano, zpráva byla od něj. A v konečném součtu nebyla jediná. Někdy jsme byli schopní si propsat i celý den. Bylo to krásné, bláznivé a neuvěřitelně ošklivé vůči ostatním v okolí. Přeci jen jsem měla určitý závazek, a jak jsem posléze zjistila, ani on nebyl tak úplně volný. Ale mohla jsem mu snad něco vyčítat?

Ale to nebylo jediné, co mou mysl zaměstnávalo. Měla jsem skoro čerstvě po maturitě, takže byly dvě možnosti, co budu dělat dál. Najít si práci nebo studovat. Původně jsem chtěla pracovat a studovat dálkově, ale vzhledem k tomu, že jsem se již několikrát při hledání práce zklamala, jsem se rozhodla jít na výšku. Stejně je lepší jít takříkajíc ze školy do školy. Ale kam? Vcelku jsem váhala. Na střední mi šlo jaksi všechno a nic zároveň. Největší vztah a lásku jsem pořád měla k psaní. Jenže tím bych se neuživila a navíc takový obor se ani na žádné výšce nevyučuje. Až na jednu, kterou bych si nemohla dovolit, což jsem hodně obrečela.

Tak jsem zase jednou takhle seděla v křesle, v pravé ruce hrnek s kávou, v levé mobil s rozehranou hrou a na klíně seznam vysokých škol, do kterého jsem tupě zírala už přes hodinu. Naprosto zbytečně. Najednou mě vyrušilo vyzvánění telefonu, díky němuž jsem si polila kalhoty a celý seznam.

"Do háje! Kdo zase otravuje?!" nadávala jsem, zatímco jsem se sušila všemožnými papíry a snažila se zmáčknout zelené tlačítko.

"Ahoj, broučku, už víš co a jak?" ozval se hlas, který mi poslední dobou lezl neuvěřitelně na nervy.

"Ne,"

"Tak u nás je hodně škol, určitě si vybereš……" pokračoval dál a ignoroval můj nemilý tón hlasu.

Napůl jsem poslouchala jeho přesladké řečičky a pak se to stalo. Utírala jsem si kalhoty seznamem vysokých škol, ze kterého mi kousek zbyl v ruce. Univerzita Pardubice. Filologie. Jazyk, literatura.

"Bingo!" křikla jsem.

"Copak? Už sis vybrala?"

"Ano, vybrala. Večer se uvidíme ne? Tak ti to povím osobně. Zatím papá,"

Ano, ano, ano. Šance na nový začátek a útěk od něj, od "milovaných" rodičů i od zbytku otravného města. Ano, přesně to jsem hledala. Hnedka jsem sedla k počítači a googlovala všechny možné informace. Průměr za všechny ročníky dobrý, maturitní vynikající, jen to má malý háček. Přijímačky. Problém s nervozitou se pořád nedal překonat, navíc budou požadovat větší znalosti, než co mám a co po mně chtěli na střední. Zkusmo jsem rozbalila ukázkový test. A zůstala jsem s otevřenou pusou. O polovině věcí jsem snad ani nikdy neslyšela. A šok číslo dvě bylo tučné červené datum hlásající, že přihlášky elektronicky se musí podat do zítřejšího poledne a za týden se konají zkoušky.
"To nemůžu zvládnout. Ale zase je to šance na něco nového, nový začátek. Slibný," překřikovaly se v mé hlavě dva hlasy.
Dobře udělám to. Rychle jsem vyplnila přihlášku a klikla na odeslat. A je to. Teď ještě oznámit drahým rodičům, že odjíždím již brzy pryč. Muhehe, s touto možností asi ani nepočítali. A nebyli jediní…

Básně sebrané

4. února 2014 v 16:26 Knížky
Ráda bych upozornila na tuhle neobvyklou knihu plnou poezie? od neobvyklého autora - J. H. Krchovského. Zde skutečně poznáte, jak různým, všedenně obklopujícím a i trochu drsnějším způsobem se dají básně psát. A kdože je ten slavný Krchovský? Básník českého undergroundu začínající kolem 80. let. A proč ho číst? Protože je jiný. A jestli máte rádi nevšednost, určitě byste ho neměli opomenout. A malá, snad navnaďovcí ukázka:

Co jsem to měl… Fuj, mouchu v puse!
půl mouchy leze po ubruse
svou druhou půlku asi hledá…
to je můj přesný obraz, běda!
dívám se na ni v tklivé něze
ještě chce žít! Furt ještě leze

(Poslední list, 2003)