Můj život II - 4

6. února 2014 v 9:39 |  Můj život
Ano, zpráva byla od něj. A v konečném součtu nebyla jediná. Někdy jsme byli schopní si propsat i celý den. Bylo to krásné, bláznivé a neuvěřitelně ošklivé vůči ostatním v okolí. Přeci jen jsem měla určitý závazek, a jak jsem posléze zjistila, ani on nebyl tak úplně volný. Ale mohla jsem mu snad něco vyčítat?

Ale to nebylo jediné, co mou mysl zaměstnávalo. Měla jsem skoro čerstvě po maturitě, takže byly dvě možnosti, co budu dělat dál. Najít si práci nebo studovat. Původně jsem chtěla pracovat a studovat dálkově, ale vzhledem k tomu, že jsem se již několikrát při hledání práce zklamala, jsem se rozhodla jít na výšku. Stejně je lepší jít takříkajíc ze školy do školy. Ale kam? Vcelku jsem váhala. Na střední mi šlo jaksi všechno a nic zároveň. Největší vztah a lásku jsem pořád měla k psaní. Jenže tím bych se neuživila a navíc takový obor se ani na žádné výšce nevyučuje. Až na jednu, kterou bych si nemohla dovolit, což jsem hodně obrečela.

Tak jsem zase jednou takhle seděla v křesle, v pravé ruce hrnek s kávou, v levé mobil s rozehranou hrou a na klíně seznam vysokých škol, do kterého jsem tupě zírala už přes hodinu. Naprosto zbytečně. Najednou mě vyrušilo vyzvánění telefonu, díky němuž jsem si polila kalhoty a celý seznam.

"Do háje! Kdo zase otravuje?!" nadávala jsem, zatímco jsem se sušila všemožnými papíry a snažila se zmáčknout zelené tlačítko.

"Ahoj, broučku, už víš co a jak?" ozval se hlas, který mi poslední dobou lezl neuvěřitelně na nervy.

"Ne,"

"Tak u nás je hodně škol, určitě si vybereš……" pokračoval dál a ignoroval můj nemilý tón hlasu.

Napůl jsem poslouchala jeho přesladké řečičky a pak se to stalo. Utírala jsem si kalhoty seznamem vysokých škol, ze kterého mi kousek zbyl v ruce. Univerzita Pardubice. Filologie. Jazyk, literatura.

"Bingo!" křikla jsem.

"Copak? Už sis vybrala?"

"Ano, vybrala. Večer se uvidíme ne? Tak ti to povím osobně. Zatím papá,"

Ano, ano, ano. Šance na nový začátek a útěk od něj, od "milovaných" rodičů i od zbytku otravného města. Ano, přesně to jsem hledala. Hnedka jsem sedla k počítači a googlovala všechny možné informace. Průměr za všechny ročníky dobrý, maturitní vynikající, jen to má malý háček. Přijímačky. Problém s nervozitou se pořád nedal překonat, navíc budou požadovat větší znalosti, než co mám a co po mně chtěli na střední. Zkusmo jsem rozbalila ukázkový test. A zůstala jsem s otevřenou pusou. O polovině věcí jsem snad ani nikdy neslyšela. A šok číslo dvě bylo tučné červené datum hlásající, že přihlášky elektronicky se musí podat do zítřejšího poledne a za týden se konají zkoušky.
"To nemůžu zvládnout. Ale zase je to šance na něco nového, nový začátek. Slibný," překřikovaly se v mé hlavě dva hlasy.
Dobře udělám to. Rychle jsem vyplnila přihlášku a klikla na odeslat. A je to. Teď ještě oznámit drahým rodičům, že odjíždím již brzy pryč. Muhehe, s touto možností asi ani nepočítali. A nebyli jediní…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám moje povídka?

Ano 58.8% (50)
Možná 20% (17)
Ne 21.2% (18)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama