Červen 2014

Můj život II - 6

25. června 2014 v 17:28 Můj život
Tak a je to tady. Den, kdy můžu nějak změnit svůj život a hlavně místo bydlení. Jen to celé nepokazit. Což v situaci, kdy se mi ruce klepaly, že jsem ani nebyla sto se ani podepsat a nohy téměř vypovídaly službu, nebylo vůbec jednoduché. Nadechni se, z hluboka a bude to dobrý, uklidňovala jsem se v duchu.

Když jsem už po nekonečných dvou hodinách strávených ve vlaku seděla v hnusné třídě v oprýskaných lavicích a koukala na test, říkala jsem si ne, tohle nedáš. Možná jsem tu přípravu přeci jen nakonec podcenila. Nebo spíše. Ne, žádné výmluvy. Tohle je stejně spíš pokus utéct ode všeho a od všech pryč. Kdybych mohla, nasedla bych na vlak na druhý konec světa a už bych se nevrátila. Ach jo. Jsem ale tady, tak bych se měla aspoň snažit. Po prvních pěti otázkách při kterých jsem ani netušila, na co se mě ptají, přišla zbylá řada třiceti otázek, kde jsem odpověď znala téměř nazpaměť. Přeci není možné, že by to bylo tak jednouché. Někde je chyba. Nebo ne? Nakonec jsem ten test dokončila o půl hodiny dřív, což způsobilo nelibé výrazy ostatních.

Jen co za mnou zaklaply dveře třídy, hlasitě jsem si vydechla. To byla hrůza. Tolik hnusných a nepříjemných lidí na jednom místě se snad ani nemůže sejít. Bože, co je tohle za místo? Nyní, když byl klid a měla jsem trochu času, než si pro mě přijde máma coby doprovod a podrobí mě křížovému výslechu, jsem se chtěla po té "krásné" univerzitě trochu porozhlédnout. Asi to nebyl až zase tak dobrý nápad. Třída a chodba, kde se konaly příjmačky vypadala ve finále úplně nejlépe. Po chodbách se táhl známý pach dezinfekčních prostředků, stěny měly nejlepší doby za sebou a o linu skýtajícím pohled na povrch pod ním ani nemluvě. Probůh, kam jsem to zase vlezla? Ale není nutné dávat na první dojem, možná tu budou fajn lidi a dobrý styl výuky, snažil se mi namluvit vnitřní hlásek.
Když jsem procházela kolem velké haly, akorát skončila přednáška a studenti se začali procpávat ven.

"Uhni, jdu,"

"Uhni si sama a nezacláněj!" ozývalo se ze všech stran.

Rychle jsem zalezla do výklenku a čekala, než se ta vlna převalí. To mají být dospělí lidi? Studenti? No to snad ne. A o lepším dojmu mě nepřesvědčilo ani to, když jsem se vracela a po cestě jsem viděla skupinka mlátící do automatu ve snaze dostat zadarmo jídlo. Hrůza. Sem vůbec nechci jít. Ne. Téměř v běhu jsem vyšla před tu hnusnou budovu a snažila jsem se ji ignorovat. Na druhé straně chodníku na mě mávala máti. Křížovému výslechu jsem se nevyhnula.

"Ale to přejde, to nic. Je to přeci dobrá škola ne? Bude se ti líbit," smetla mé námitky ze stolu mávnutím ruky.


Nebude, můj pocit říká, že je tohle chyba a trest za to, jak chci pořád jenom utíkat. Ano, určitě je to tak. Jakmile jsme konečně seděly ve vlaku, snažila jsem se ten příšerný pocit zahnat. Mé garde si hrála s mobilem a já civěla ven oknem na krajinu a déšť, který rozbahňoval cesty. Jak jsem se mohla takhle mýlit. Že by vážně osud či karma mi dávaly lekci? Třeba to přejde. Ráno se vzbudím a řeknu si, je to fajn, bude to fajn, nové město a nový začátek…

Nový mazlíček

17. června 2014 v 15:41 Já+mé proslovy
Tak jsem si včera splnila menší sen - pořídila jsem si králíčka. Vlastně to byla plná náhoda, když jsem si šla do obchodu pro boty a vrátila jsem se s králíčkem a vším tím nehorázně obrovským vybavením a zásobou jídla :D Takže od včerejšího večera máme doma o jednoho roztomilého mazlíka navíc (a také spousta práce)


a toto je můj Chundela :))

Tim Burton v Praze

11. června 2014 v 9:47 z cest
Včera jsem měla to štěstí, že jsem se dostala na výstavu Tima Burtona. Hned u vchodu nás přivítá jedna z jeho postaviček, která navnazuje na vše, co můžete vidět uvnitř.
Po vstupu Vás zaujmou černo bílé pruhované zdi a portrét autora včetně několika důležitých informací ohledně tvorby. A k výstavě samotné. Výstava je rozdělená vlastně do tří pater - první, druhé a sklepy. První a druhé patro je rozděleno do menších sekcí, kde najdete tématické výtvory. Pro mě asi nejzajímvější částí byly nerealizovné projekty a figury postav z animovaných filmů (především pak Sparky jako dinosaurus :D ). A další částí, která mě velmi zaujala byly Burtonovy snímky z polaroidu.

Výstavu taktéž provází hned několik televizí přehrávajících krátké animované filmy. A když máte prohlédnuta všechna díla, můžete sejít přes obchod do sklepů, kde Vás očekávají jednotlivé booky obsahující komentáře, poznámky a fotografie z filmů. A když přežijete zimu a vydáte se dále, dostanete se do míst, kde se promítají na plátnech prvotní Burtonovy filmy. Naštěstí pro mě pamatovali pořadatelé i na zmrzlíky a ve velkém sklepním prostoru byly k dispozici i deky.

A nakonec jsem se musela zastavit v obchůdku, kde k mé smůle byla Můra Noční před Vánoční pouze v češtině, ale měli aspoň Ústřičkovu smutnou smrt, která se mnou odešla domů. Určitě by si tento zážitek neměl nechat ujít žádný fanoušek Tima.