Říjen 2015

Můj mazlík

18. října 2015 v 5:36 Já+mé proslovy
Když už je tady můj menší medailonek, rozhodla jsem se, že by tady menší zprávičku o sobě mohl mít i můj miovaný mazlík. Je to teddy králíček se jménem Chundela, nyní mu je rok a půl a jeho největší zábavou je atakování mých bačkor ve tvaru králíků. Nejraději mlsá mrkvičku, ale v nestřežené chvíli se vrhne na jakékoliv jídlo lahodící jeho králíčímu nosánku.

A tady je:



Šéfkuchař nadivoko

13. října 2015 v 15:30 seriály
Dnes bych ráda představila jeden z mých oblíbených seriálů, který se zabývá vařením. Ale nečekejte nic vážného a ani poučného. Tenhle seriál a šéfkuchař Vám naservírují pořádnou porci legrace a kus zákulisí kuchyně.
Jack je šéfkuchař proslavený nejen svým umem s jídlem, ale také svými eskapádami, které ho dovedly až do malé pizzo-restaurace. Pizza, pizza, děti a nehezký styl servírování pokrmů. Nic pro něj, ale je ještě nějaká šance, že by získal lepší post? Shodou okolností je. Noblesní restaurace Nolita hledá nového šéfkuchaře - zodpovědného, s praxí a zodpovědností. A díky ještě větší shodě náhod se tyhle dvě věci dají dohromady. Zvládnout vařit, vést restauraci a velet týmu kuchařů? Pro Jacka přeci nic těžkého. Ale jak tohle vše skloubit navíc s osobním životem? Těžce. A výsledek snahy můžete vidět v několika kořeněných epizodách.

Čimelice 2015

11. října 2015 v 11:08 z cest
Letos jsem měla to štěstí se podruhé zúčastnit květinové výstavy v Čimelicích. Tato výstava se koná, bohužel, jen jednou za dva roky (a podle toho také vypadá návštěvnost). Výstava se skládá celkem ze tří částí - z výstavy v Zámečku, výstavy domácího zvířectva a ze samotné výstavy květin a aranžerských květinových prací ve sklenících, coby hlavní části.
Vstupné na kytičky stojí 100 korun, což není až tak příliš vzhledem k tomu, co vše uvidíte. Můžete si projít jedenáct skleníků s různými květinami a tematicky zaměřenými ukázkami prací. Tady bych vyzdvihla skleník s anglickými zahradami, který mě oslovil již předloni. Dále pak pro mou osobu byla nejzajímavější část s kaktusy a masožravkami (a hned jsem si jednu zakoupila domů). Nesmím ovšem pominout ani keramické výtvory, které byly letos opravdu zdařilé a pro motocyklové fandy byly zakomponovány do květin i motorky a autíčko. Samotná vstupní hala mi letos přišla na výbavu trošku chudší, ale o nic méně ošlivější. A veškerou výstavní flóru obklopují stánky, kde si můžete zakoupit i pití a malé občerstvení a květinky, které Vás na expozici uchvátí.
Na zvířecí výstavě uvidíte hlavně opravdu výstavní králíky a holuby. Kromě nich ale uvidíte i ptáčky, slepice a husy. Co mě ale velmi potěšilo, byl malý stánek se zverimexovým zbožím, kde jste mohli zakoupit Vašim mazlíkům i nějaký mls. Jediná nevýhoda je, že ke zvířátkům se musíte probojovat skrz stánky s jídlem, jenž jsou díky poloze mimo hlavní výstavu dost nacpané a vykličkovat mezi prodejci různých "nutných" potřeb do domácnosti.
Takže si ji za dva roky nenechte ujít a přijďte radši co nejdřív, otevírají v 8 ;)

Stop týrání zvířat

10. října 2015 v 11:10 Já+mé proslovy
Díky večerejšku mám za sebou docela otřesný zážitek. Bohužel k mé smůle jsem se dostala v sobotu ráno na burzu do Zlonína. Pro ty z Vás, kteří neví, je to docela zapadlá vesnice několik kilometrů u Prahy a konala se tam burza, kde jste si mohli pořídit nějaké díly převážně na moto a k dispozici byla i spousta jiých krámů. Pro mě docela dost nuda. Člověk se jen tak poflakuje, kouká na všechny možné blbosti a najednou to vidím. Na skoro rozpadlém stole stála větší přepravka. Zvědavě jsem nakoukla dovnitř a málem jsem dostala šok. Uvnitř se krčila dvě malá štěnátka s kusem hadru. Žádná miska s vodou či jídlem, prostě nic. Jen zima.
Koukala jsem na to jak na svatý zjevení. Ale bohužel, byla to realita. A prodavačka - zvláštně vypadající ženština cosi popíjející jen divně koukala a div se nechlubila, že jsou očkovaná a má na to očkovací průkaz a výraz ještě ozvláštnila, když jsem to označila za týrání zvířat. Vy z vás, co jste byli venku to ráno a dopoledne tak jistě víte, že teploty se začaly hýbat kolem mínusu. Ale nejhorší na tom je, že všem to bylo úplně jedno. Jen chodili kolem a na pejsky čuměli. Děs. A nebyla to je netečnost lidí, ale dokonce i našich příslušníků policie. Fuj. Opravdu jsem nemyslela, že se někdy k něčemu takovému dostanu. Nezavírejte předtím oči a podobných věcí si více všímejte a uvědomujte okolí!

Labyrint: Útěk

10. října 2015 v 10:57 Knížky
Velmi známá kniha v poslední době díky internetu, ale hlavně díky filmu. A u mě se to začalo odvíjet od filmu. Když jsem na něj šla do kina, slibovala jsem si hodně akční a aspoň trochu neokoukanou tematiku. No po závěrečých titulcích jsem byla trochu rozčarovaná. Ani zklamaná ale ani nadšená. Něco mi v tom filmu chybělo. Možná trochu víc prostředí samotného labyrintu. Asi to chtělo i víc se věnovat fungování placu. No prostě něco vázlo. Ale potom se mi do rukou dostala kniha.
Příběh začíná u chlapce jménem Thomas. Nic si nepamatuje kromě svého jména a najednou je v kleci, která ho vyveze do Placu - místa uprostřed obrovského labyrintu. Díky ostatním placerům (taktéž znající pouze své jméno) se snaží seznamovat s pravidly, která drží jejich společenství pohromadě. Hlavně s tím nejdůležitějším: nikdy, vůbec nikdy nezůstávej v labyrintu po setmění. Nejen jeho touha stát se běžcem, ale hlavně příchod dalšího člena - vlastně členky, zkomplikuje zaběhnutý pořádek. Ona je tou poslední a věci se začínají dávat do pohybu...
Po zaklapnutí knihy jsem se musela na film podívat jinýma očima. Jsem vcelku zastáncem skutečnosti, že pokud si přečtu knihu, film už mi skoro nic neříká. Jenže v tomto případě je tomu jinak. Nejdříve jsem si měla přečíst knihu a až poté se vydat do kina film. Nemohu se zbavit dojmu, že film je vlastně taková podpůrná berlička knižního příběhu. A že spolu fungují dobře. Dost dobře. Takže jestli máte podobné zkušenosti s kniha x film, zkuste to udělat tímto způsobem, třeba budete překvapeni jako já.