Duben 2016

Vtírky obecné

13. dubna 2016 v 16:22 Já+mé proslovy
Poslední dobou pozoruji zvláštní úkaz. A ne při zvláštních příležitostech, ale během každodenních skutečností. A cože to je? Vtírka obecná. Žádný otravný hmyz, ale prostě ženská (popřípadě i chlap).

Ale pojďme si je přiblížit trochu víc. Většinou se příliš neodlišují od ostatních kolemjdoucích. Věková hranice začíná tak cca kolem 45 let a táhne se až do důchodu. Tváří se nijace, občas i trochu přina*raně. Nikdo, komu byste věnovali extra pozornost. Ovšem jen do té chvíle, než jste s kamarádem, partnerem či partou zabráni do diskuze. V té chvíli přichází na scénu. Naprosto drze se Vám vmíchají do hovoru, opravují, komentují negativně vše, co bylo vysloveno (většinou jsou ještě mimo a vyslovují lži), aniž by se jich někdo tázal, či je urážel, dotýkal se jejich osobní svobody atd. Člověk si řekne, co je tak zlého na troše senilního zájmu? Na takovém zájmu nic. Ale vtírání se někomu do společnosti, skákání mu do řeči a někdy i vyhrožování je už za hranou slušného chování.

Pár příkladů, kterých jsem byla očitým svědkem, a ten první jsem dokonce zažila na vlastní kůži:

1) bavíme se v obchodě u zvířecích potřeb s kamarádkou o aportování. Já říkám, že ve francouzštině je porter jako nošení a aporter - a dál jsem ani nedokončila myšlenku, neboť kde se vzala, tu se vzala jedubaba cca 40 let drze poslouchajíc cizí rozhovory a rozhodně ne, to neexistuje takové slovo, nenene, aport je odvozeno od slovesa aport, jen tak na okraj a zase zmizela. Obě jsme stály a němě zíraly na místo, kde se ještě před chvílí nacházela. Takový šok, kdy si naprosto cizí člověk jen tak vtrhne do rozhovoru dvou osob, aniž by řekl aspoň dobrý den, jsem ještě nezažila, úúú

2) jedu tramvají kolem půl třetí, předemnou sedí pán v důchodu. Na jedné zastávce přistoupí mládež, zřejmě ze základní školy. Dvě slečny se baví o tom, jak je ten tělocvik hroznej, že je to nebaví, tělocvikář je pitomej a že mají lepší věci na práci. V tom se na ně otočí ten pán: no se na sebe podívej, seš tlustá jak pr*el, kdybyste vy líní fakani cvičili, nevypadali byste jak koule, to je hrozný, ta dnešní mládež... No koukala jsem s otevřenou pusou. Slečna nebyla vůbec obézní, prostě normální postava. A i kdyby, jakým právem ji může osočit? Mezitím slečna oponovala: no a co, moje věc. Se podívejte na sebe. A co jako?! Já jsem starej, ale co ty, jak vypadáš? Naštěstí na další zastávce vystupoval, omladina na přespříští. Ovšem já a zbytek přihlížejících tomuto vystoupení jsme byli v šoku až na konečnou.

3) celkem běžné odpoledne v knihovně, není si skoro kam osamotě sednout, ale v zastrčeném koutku čtenářském bylo ještě místo. Sedí tam dvě dámy, doučování a čtivci. Dámy se bavily o knížce a spisovatelce, která kniha je dobrá a co od ní četly. Nato se otočil jedn důchodový pán (takový typický páprda - omlouvám se za označení, ale to se jinak nedá popsat): jako co si povídáte? tady jste v knihovně, jděte na kafe, tohle sem vůbec nepatří, blablabla... Ne, knihovna nemá základ jako kniha a diskuze o knize do knihovny nepatří. Fůůů...

Tak si tak říkám, kde to vlastně žiju, když se generace, která má předávat základy slušnosti a moudrosti chová takto? Generace, kterou mám (nebo spíš jsem měla) v úctě? To už snad nemáme ani špetku soudnosti a slušnosti? Ani kousíček pojetí o tom, co je a není vhodné? Neříkám, že dnešní omladina je slušná a super, není. Ale aby se používala takováto až vysloveně agrese?

Antistres omalovánky

6. dubna 2016 v 16:10 Já+mé proslovy
Tak po posledním trošku deptajícím článečku mám něco na oddech a odreagování se.

Celkem nedávno jsem na trhu objevila pro mě naprostou novinku. Antistresové omalovánky, a dokonce i pro dospělé osoby. Že mě omalovávat baví (ano, jako malé děcko) a zabaví na delší dobu jsem zjistila již před několika měsíci. Takže za oběť mé kreativní náladě padly veškeré omalovánky schraňované již od dětství. Jenže nejsou nijak extra složité a rychle splnily svůj účel. A tak nezbylo než se vydat do obchodu.
A jak jsem tak procházela knihkupectvím, narazila jsem na kočičí antistresové omalovánky. Po chvíli listování ležely v mém košíku a já si jen říkala, jakto, že jsem na ně nenarazila dřív. Žádné striktní předlohy, vše je na mé fantazii. A když jsem trochu zabrouzdala po netu, našla jsem x dalších krásných variant omalovávání pro dospělé. A nyní jsou k dostání i pro seniory. Omalovánky tímto nejsou již jen dětskou zábavou pro nejmenší, ale slouží jako úžasná forma relaxace a kreativní zábavy i velkým. Takže pastelku do ruky a jde se na to :)