Srpen 2016

Ztraceni v plastu

30. srpna 2016 v 20:39 Téma týdne
Většina z nás třídí odpad. A proč by ne? Je to přeci ekologické a dobré pro planetu. Zamyslel se ale někdy někdo nad tím, jaký odpad nejdříve naplníme? Já ano. Je to plast. Žlutou přihrádku by člověk mohl vynášet i dvakrát týdně. A po menším průzkumu zjišťuji, že to není záležitost jedince.

Ano, pokrok je dobrá věc. Díky němu nemusíme například prát na valše, svítit si svíčkami, neumřeme na chřipku. A pomalu ale jistě se pokrok vtírá i do zcela běžných, každodenních věcí. Například limonáda (a ne, není mi 50+). Z dětství si pamatuji na výbornou limonádu, která se prodávala pouze ve skle. Dnes ji jinak než v plastové lahvi neseženete. O chuti nemluvě. A když jsme u toho pití, nejde projít obchodem a nevšimnout si, kolik pití, včetně toho alkoholického je najednou v plastovém obalu. Proč?

Nebo si jdete do specializovaného obchodu koupit lepší čaj/kávu. A do čeho ho dostanete? Do pytlíku z plastu. Proč ne do papírového? Nebylo by to lepší i z hlediska pocitu zákazníka, kdy si jen tak v obchodě v papíru neodnese ani čaj ani kávu. Další položkou je nakupování oblečení. Nechápu, proč se i na jedno tričko musí dávat zase plast. Například v Anglii si mnoho nákupů odnesete v papírovém sáčku či tašce.

No asi největším zklamáním jsou malé domací rodinné pekárničky s výborným pečivem, bohužel, také si ho odnesete v plastovém sáčku. A plast se už infiltroval i do váženého prodeje bobonů, kdy si je namísto barevného papírového pytlíčku musíte navážit do ohavného plastového čehosi. Plast je prostě všude.

Nechci říkat, že plast je jen špatný, to ne, jsou místa, kde má své opodstatnění. Ale jsou místa, kde se využívá naprosto zbytečně. Viz tašky na oblečení. A začínám mít i trošku obavu, že jestli se veškeré obaly a spol. budou dělat jen z plastu, brzy budeme žít v plastové bublině.


Dítě sem, dítě tam

13. srpna 2016 v 11:33 Já+mé proslovy
Žijeme ve světě, který je tvořen nejen budovami, zvířaty, rostlinami, věcmi, ale především lidmi a jejich potomky - dětmi. A o těch dnešních bych ráda psala.

Poslední dobou pozoruji a slýchávám jeden zajímavý úkaz: dospělí kritizující děti. "Nevychovaní, spratci, nikdy nechci, no tos ještě neviděl mého synovce..." a tak bych mohla pokračovat dál a dál. Ale proč? Nejsou děti takovým kořením života? Dlouho jsem si myslela, že ano. Ovšem poslední tři čtyři roky se přikláním k první straně. Děje se totiž něco, co mi nahání vysloveně hrůzu. Kult dítěte.

Začalo to nenápadně nebo jsem tomu dřív nevěnovala pozornost? Možná kousek obojího. Když jsem před lety chodila do galerie, nikdy se mi nestalo, že by tam pobíhaly a ječely děti nebo aby se naprosto nevybíravým a ječícím tónem dožadovala matka vstupu s kočárkem. To samé u výstav v institucích, kde opravdu není příliš prostoru na návštěvníky, bez dozoru pobíhající dětičky a ještě monstr kočárky razící si cestu davem jako bowlingová koule.

Ani si nevybavuji, že by někdo z mého okolí s dětmi podnikal takovéto výlety, vždyť přeci existují hřiště, dětská centra a podobně, tak proč se tlačit někam, kde z toho dítě nic nemá a ostatní jen nervy?, tak mi bylo odpovězeno. Ano, proč to teda ostatní nechápou?
To samé třeba v restauraci která rozhodně nedisponuje místem na kočárek, ale já jsem matka a mám právo nebo vás zažaluju za to, že mě tam nepustíte. A je jí jedno, co obsluha, jak se tam bude proplétat s tácem a jídlem.

Další kapitolou je tzv. volná výchova, kdy se na dítě nesmí ani zvednout hlas. To že ječí a ječí a ječí a obtěžuje kde koho kolem je absolutně věcí podřadnou. A nejlepší je takovýto úkaz v restauraci kolem deváté hodiny večerní, kdy obsluha připomíná spíše postavičku vyhýbající se nástrahám. Jenže se to vše pomalu šíří do obchodů, galerií, muzeíí, zoo, výstav, MHD, letadel, čekáren doktorů i velkých prodejen pro kutily.

Má vůbec tenhle kult konec? Nebo budeme muset jako společnost přijmout toto dogma za své? A jestli ano, dá se pak takhle žít?