Cesta domů - úvod

10. srpna 2018 v 8:10 |  Cesta domů
"Ne! Ne! To nemůže být pravda!"
Křičela jsem ze všech sil a slzy mi stékaly po tvářích. "Jak jsi mohl? Jak?"
"Já ti to vysvětlím, to není tak jak to vypadá… To je jenom nedorozumění," skoro že tu větu nevykoktal.

Nevěřícně jsem koukala na svého snoubence. Na svého snoubence v posteli s jinou. Jak mohl? Copak pro něj ten prsten nic neznamená? Tohle mi létalo hlavou. Ano, prsten.
"Víš co, možná budeš tohle pro NI potřebovat!" zařvala jsem, až mě muselo být slyšet i tři patra pode mnou.
"Ne, zlato. Tohle fakt ne, to je jen ne…" neměl možnost dokončit. Rázným pohybem jsem si strhnula prsten a mrskla jsem jím po něm. Trefa. A přímo mezi oči.

"Buďte spolu šťastni, Eriku," vyplivla jsem jeho jméno, otočila se na podpatku a v slzách běžela ze schodů ven. Hlavně musím ven, na vzduch. Běžím, běžím, ani si neuvědomím, že jsem dávno venku a běžím už parkem. Lavička. Potřebuji si sednout. Bolest. Bolí to. Moc to bolí. Jak mohl? Jak jen mohl?
Nádech, výdech. Bolest nepřestává. Nádech, výdech. Slzy a řev. Lidi se otáčí. No a co. Nádech, výdech. Slzy a řev. Lidi se otáčí. A tak stále dokola.


Je večer. Stmívá se rychleji, léto, poslední období, kdy jsem byla opravdu šťastná. Listí už pomalu opadává ze stromů, vše se připravuje na zimu, na delší odpočinek. A já zatím sedím na lavičce, v cizí zemi, totálně opuštěná a sama a k ničemu. A tak vlastně začíná má cesta domů…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | Neděle v 10:28 | Reagovat

Ten Erik je tedy pěkný hajzl!

2 Naomi (나오미) Naomi (나오미) | Web | Pondělí v 22:24 | Reagovat

Patřilo mu to! Jestli si myslel, že ji má jistou, když ji požádal o ruku, tak to se hošánek spletl!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama