Osvětim

18. srpna 2018 v 7:17 |  z cest
Osvětim je polské město známé hlavně kvůli své historii - koncentračnímu táboru. Letos jsem měla konečně možnost toto nedobře proslulé město navštívit.

První dojmy z příjezdu do města jsou dost špatné. Celé město dýchá zvláštní, nepříjemnou a polomrtvou atmosférou. Tento dojem ještě umocňuje skutečnost, že mnoho budov ve městě je v části rozpadu, domy jsou neomítnuté a ty , které jsou, z těch omítka z nich opadavá. Super depresivní bonus je pak fakt, že si leckterou továrnu spletete s koncentračním táborem, protože jsou obehnané ostnatým drátem a se strážní (?) věží.

Chcete-li si město, mimo tábor, opravdu prohlédnout, je nejlepší se ubytovat v nějakém menším penzionu (já byla v 7th room) blízko centra. Centrum města je nové, náměstí tvoří fontána a duch novosti z něj stále nevyprchal. Při cestě k němu po levé straně budete míjet kostel, do kterého musíte aspoň nahlédnout, výzdoba je neuvěřitelně krásná. A hned naproti němu najdete pozůstatky bývalé synagogy - dnes přestavěné na obytné domy. Cestou také minete několik run z bývalých domů a pozůstatky po tom, co bývalo velkou synagogou. Když dostanete hlad, doporučuji navštívit obchod Žabka, který je v Polsku dosti rozšířený a vypadá jinak než u nás. V nabídce má hodně jídel na zapékací gril, jako nejlepší se jeví megapajda - zapečená placka s masem, rajčaty, cibulí a kořením za 5 zlotých (bez akce stojí 6,50=cca 39 Kč). Ale pozor v neděli, Polsko je velmi zbožný národ, v neděli ráno se konají mše, takže otevírací doba je nejdříve v 8:00.

A když se takto pěkně projdete, je čas navštívit tu horší část historie - tábor Auschwitz. Je dobré vědět, že pokud jedete autem, vyplatí se zaparkovat u hotelu, který se nalézá asi o 200 m dále, než hlavní parkoviště u tábora, je totiž levnější. Po příchodu namísto nepropadejte panice, organizace průvodců a skupin naprosto chaotická. Jděte tedy rovnou k informační bílé budce a zeptejte se pána u ní, kde je vlez pro vaši skupinu. Tím ale trable nekončí. Než se dostanete dovnitř, musíte projít skrz bezpečnostní rámy a běda vám, jestli vaše taška či batoh byť jen o 1 cm překročí jejich nakreslený papír. Musíte se potom vrátit zpět, najít si úložnu a ještě jim zaplatit poplatek za nedobrovolné uložení. V této části dochází k rozdělování, je proto lepší rovnou na dotyčného počkat hned za rámem. Až se zase všichni najdete, dostanete nálepku s časem a jazykem vaší skupiny, kterou musíte nosit na oblečení (říkám si, jak "reálné"), sluchátka a jakousi záhadnou krabičku. Krabičku a sluchátka spojíte a měli byste slyšet průvodce. Velmi často se stalo, že krabička nefungovala, průvodce, o kterém se pomalu ani neví, že je průvodce, jakože vyzkouší něco říct, zaleze do budovy, vyběhne a musíte utíkat, abyste ho stihli.

Průvodce pro český jazyk je prostě katastrofa. Tento tábor není nic, co by nevyžadovalo pozornost a prohlídka v něm není běh na čas, ale prohlídka, což milý pán průvodce jaksi nepochopil, i přes nejedny stížnosti. Takže ve finále, když prostě utekl a jedna část se ztratila, bylo to to nejlepší, co se mohlo stát. V klidu jsme si tábor prošli, podívali se všude, přečetli si příběhy vězňů a celkově strávili čas 4 hodin plných poznávání - nechápu, jak průvodce říkal, že v něm strávíme 2 hodiny, ani ne. A přišlo mi zvláštní, že když se z 20 lidí pětina ztratí, že ho to nijak netrápí. Ovšem tento "problém" se netýkal jen české skupiny, ale i všech ostatních (italské, německé, francouzské...), které jsme po táboře potkávali opuštěné. Když skončíte s prohlídkou je další částí Auschwitz - Birkenau. Tam nedoporučuji chodit, je tam sice spousta baráků, ale jsou zavřené, nikam se tam nedostanete. Jediné, co stojí opravdu za vidění je ta pověstná brána s kolejemi.

Celkově se jedná o dost smutné a depresivní místo, i když jsem čekala, že mě to hodně "dostane", jaksi se nic takového nestalo. Ale jsou tam lidé, kteří brečí, jen co projdou kontrolou. Atmosféra tam je prostě cítit. Prostě Auschwitz je strašné místo a ještě strašlivější památník dějin, které se nesmí opakovat a nesmíme na ně nikdy zapomenout.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aileen Aileen | E-mail | Web | 19. srpna 2018 v 1:02 | Reagovat

Já tam někdy chci zajet, i když je to depresivní. Rozhodně si myslím, že je dobré si tam zajet a poučit se.
Skvělý článek!

2 Misaki Misaki | Web | 19. srpna 2018 v 23:44 | Reagovat

Na tohle místo bych asi neměla nervy. :D jinak si tě ráda přidám do spřátelených blogů. :)

3 niki-chan niki-chan | Web | 20. srpna 2018 v 15:43 | Reagovat

[2]: děkuji, já Tebe také :)

4 beautifulchaotic beautifulchaotic | Web | 20. srpna 2018 v 18:28 | Reagovat

V Osvětimi jsem byla na střední škole. Je to dost depresivní místo, šel mi tam mráz po zádech a bylo mi špatně z toho, jaké zvěrstva náckové páchali... A souhlasím s tebou na tohle se nesmí zapomínat. Popírání holokaustu je čistý nesmysl, kdo to tvrdí, tak by si měl zajet do Osvětimi.

5 vivienne vivienne | Web | 25. srpna 2018 v 14:19 | Reagovat

Nesmí se zapomínat! I proto se tam chci podívat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama